„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14,6)

Léčení v Prievidzi

Tato setkání proběhla v městech Prievidza, Handlová, Partizánske. Zúčastnilo se jich několik tisíc lidí.


Poslední týdny přicházelo tolik lidí, že kapacita byla na hranici únosnosti. Mnoho lidí bylo uzdravených, někteří z  lékařsky nevyléčitelných nemocí. Na vlastní oči jsme viděli, jak se naplňuje poslední verš kapitoly Markového evangelia. Průběh, význam a dopad těchto setkání shrnu v několika bodech:

1. Reakce veřejnosti


Velmi pozitivní. Ani po sametové revoluci nechodilo z dlouhodobého hlediska tolik lidí na regionální křesťanská setkání. A představy lidí? Čekali, že budeme dělat nějaké magické úkony, nebo prodávat zázračné doplňky výživy. Téměř nikdo neodešel z těchto setkání, i když bylo jasné, že způsob je jasně biblický, t.j. kážeme Boží slovo a směle se modlíme za uzdravení. Bolestnou skutečností je, že většina lidí trpělivě čekala na moment "polož na mě ruce, uzdrav mě a jdu si po svých" Je to stejné jako za dob Pána Ježíše Krista.

2. Duchovní stav společnosti


Je to sice jen na vzorku těžce nemocných pacientů a jejich nejbližších, kteří jim pomáhají v jejich utrpení: je to přímo šokující, téměř všichni navštívili, anebo navštěvují věštkyně. Věří středověkým pověrám smíšeným s tradičním „křesťanstvím“, pijí různé nápoje, konají různé úkony... Stojí je  to velké sumy peněz a upadají do větší deprese.

Lidé v zlomových životních situací hledají jakoukoliv nadpřirozenou pomoc. Církev, kterou znají (podle velikých staveb), je podle nich organizace bez duchovní pomoci, která neumí dát odpověď na složité potřeby lidí Je to vakuum. A je to výzva pro charizmatickou církev.

3. Kdy ukončit sérii léčení?


Přicházelo stále víc lidí, ale druhotní odezva byla slabá. Také ukazatel sbírek signalizoval potřebu změny. Povzbudivé však bylo, že okolo padesáti lidí chodilo pravidelně Nešlo nám jen o to, aby chodilo co nejvíc lidí. A co jsme udělali?

4. Následná práce


Dočasně (?) jsme zrušili Léčení a pozvali lidi na klasické středeční shromáždění. K našemu překvapení tam chodí 30-40 nevěřících Je to charizmatická bohoslužba s výbornou atmosférou a jsme spokojení

Vytváříme tzv. kontaktní skupiny, kde lidi nepřesvědčujeme, nevyučujeme, ale pomáháme jim se začlenit do sboru. Zájem nových lidí je; mohou dávat i nepříjemné otázky, ale je tam příjemná atmosféra.

Další prezentace na veřejnosti
Alespoň u nás lidé nereagují na letáky, pozvánky, koncerty. V regionálních novinách jdeme oslovit lidí co je to charizmatická bohoslužba. Lidé totiž poznají jen tzv. obřadní bohoslužby. Takováto bohoslužba je jen opiát – nedává řešení. Charizmatická bohoslužba umí dát odpověď na utrpení, bolest, zármutek lidí.

Svědectví o uzdravení


V osmnácti letech jsem onemocněla na mozkovou obrnu, v důsledku toho mi ochrnula pravá ruka. Můj syn měl tehdy akorát tři měsíce. Ruka byla nehybná a zkroucená. V nemocnici mi ji dávali do dlahy, byla to vlastně taková umělá ruka, do které jsme vsunula prsty.

Postupem času jsem se naučila s tím žít a starat se o dítě. Užívala jsem až dvanáct druhů léků. Stav se však nezlepšoval. Byla jsem naučená s tím žít. Trvalo to celých osmnáct let až do teď.

Moje příbuzná mě přesvědčila, abych šla na Léčení. Já jsem však už ničemu nevěřila, no něco mě tam tahalo. Po tom, co na mne položili ruce, nic se hned nezlepšilo a tak jsem si ještě zanadávala. Šla jsem do taxíku na Zapotôčky a koukám – co to mám já s rukou?! Hýbe se! Mohu hýbat celým ramenem i dlaní, mohu stisknout ruku, co předtím nebylo vůbec možné. Normálně s ní teď hýbu jako zdravý člověk se zdravou rukou!

Moje ruka je po osmnácti letech ochrnutí zdravá a funkční, lékař to také potvrdil a vysadil léky. Přesto, že jsem tomu nejprve nechtěla věřit, stalo se!

Ingrid Štoderová, Handlová


Odmala jsem měl problémy s nosními dutinami, kvůli tomu jsem absolvoval vícekrát operace. Bolívala mě hlava. Později se bolesti  hlavy stali nesnesitelnými. Diagnostikovaná byla migréna, začal jsem denně brát léky. No problémy se i napříč snaze doktorů stupňovali. Ikdyž jsem užíval tabletky každý den, bolesti byly větší a větší – a to až tak, že se mi narušoval zrak, sluch a nemohl jsem komunikovat. Bolest se mi rozlévala do celého těla, které mě bolelo i na dotyk. Takto intenzivně to trvalo asi rok. Proto jsem začal ztrácet naději do budoucna.

Jednou jsem si přečetl inzerát v novinách a přišel jsem s přítelkyní na Léčení. Trochu se mi po něm polepšilo, tak jsem přišel znovu. Postupně jsem tomu začaů věřit.

Totální změna začala na třetím a hlavně čtvrtém Léčení. Když na mne položili ruce vnímal jsem světlo, cítil jsem teplo, třáslo to se mnou − a nedělal jsem to já – v okamžiku jsem se cítil úplně zdravý. Měl jsem teplé ruce, šlo ze mě teplo, je to krásné. Ten večer jsem nepotřeboval žádné léky od bolesti ani žádné uklidňující prášky. Od té doby vidím ostře, slyším dobře, už zdaleka nemám takové bolesti a hlavně: žádná migréna. Život se stává kvalitnějším. Zítra jdu do práce, těším se.

Tomáš, 24.r, Prievidza


Měla jsem bolesti v levém kotníku. Vznikli v důsledku stylu obouvání, který jsem musela v práci dodržovat. K tomu se přifal ještě úraz, a tak se tocelé ještě zhoršilo. Bolesti jsem měla asi čtyři roky.

Po Léčení jsem vycházela z budovy a v okamžiku jsem ucítila hroznou bolest v obou kotnících. A potom najednou – jakoby utnul – bolest zmizela a dodnes je to úplně v pořádku. Dnes jsem tu kvůli očím, protože i ty potřebuji uzdravit.

p. Marta, Partizánske


Související články

Léčení|Logos 10 / 2011 | Martin Mazúch |Ze života církve
BALÁZS SZABÓ V PRIEVIDZI|Logos 3 / 2009 | Ján Hudec |Ze života církve
Mládežnícky tábor – Párnica|Logos 6 / 2019 | Alžbeta Palkoci|Ze života církve
Impressionante 2011|Logos 11 / 2011 | Martin Petr|Téma
Svědectví Miroslava Hýbla|Logos 10 / 2011 | Redakce |Skutečný příběh