Ale těm, kteří ho přijali, dal právo být Božími dětmi – všem těm, kdo věří v jeho jméno. (Jan 1,12)
Nejčtenější
Témata

Rozhovor s pastorom Fiřtom

Brat pastor Peter, mohol by si čitateľom Logosu opísať svoje obrátenie a začiatky služby?

Nebudu mluvit ze široka, protože je to už docela dávno. Takže teď v listopadu je tomu 24 let, obrátil jsem se v Praze a moje manželka byla už rok a půl obrácená v tzv. maninském probuzení. Když v Praze na Maninách začalo probuzení, my jsme patřili do evangelického sboru v Kobylisích, ale v rámci mládeže jsme měli kontakt na Maniny. Takže to, co probíhalo na Maninách, se odráželo u nás na mládeži. Obraceli se mladí lidé, byli křtění v Duchu, hovořili v jazycích, přicházeli další duchovní dary, ale více jsme dělat nemohli. Za komunizmu se evangelium zvěstovalo jen tak od člověka k člověku, evangelizační akce se dělat nemohly. Sborovým životem jsme taky nežili, neboť mládež byla v rámci tradičního sboru mezi několika sty mladými. My jsme se s manželkou brzy přestěhovali do Příbrami. Prvním důvodem bylo, že jsem tu měl nemocné rodiče, druhým důvodem byl fakt, že to, co probíhá na Maninách, je třeba dělat na dalších místech. I když jsem nevěděl, jak by to skrze mne mohlo nějak proběhnout, neviděl jsem v sobě žádné schopnosti, ale důvěřoval jsem Pánu. Přestěhovali jsme se a trvalo to ještě několik let, než tady vzniklo společenství, neboť jsem opravdu nevěděl, jak začít. Mezitím jsem studoval Boží slovo, získal poznání a obeznámil jsem se s tím, co Duch Svatý dělá ve světě a jakým způsobem chce pracovat. Pak jsme začali pracovat s malou skupinkou, která pomalu začala růst, ale proto, že jsme byli v komunizmu, potřebovali jsme zastřešení a připojili jsme se k Církvi bratrské. Byly však s tím problémy, neboť jsme sloužili lidem ke křtu v Duchu Svatém a oni se s tím nemohli smířit. Fungovali jsme takhle až do roku 1990. Skupina narůstala na třicet lidí a společenství bylo nadějně rozjeté. Po revoluci nás vyloučili z CB a my jsme se mohli samostatně zaregistrovat. V té době jsme měli už dvě děti. Už v raném věku odevzdaly svůj život Pánu a byly pokřtěné v Duchu.

V tom čase došlo k nemilé věci, když někteří lidé nečistým způsobem doslova ukradli sbor. Já jsem tenkrát nevěděl, jak jsem měl reagovat a odešel jsem. Zůstali jsme s rodinou sami. Potom jsem měl také silné prožitky, když tu byl Steve Ryder a Mahesh Chavda. Tehdy jsem měl možnost sloužit při uzdraveních, konkrétně jsem byl vedoucím osvobozovací služby. Tam jsem dostal takový jasný signál, při lidech, které vodili z nemocnic a byli na přístrojích, abych začal budovat sbor, že lidi potřebují evangelium. Takže přešlo pár měsíců a začali jsme v roce 1991 takovým klasickým způsobem, že jsem někam tady na vrata „prásknul“ papír s tím, že je uzdravující shromáždění, objednali jsme si agitační středisko, sundali jsme obrázky Brežněva, Lenina a Husáka ze zdi, a začali shromáždění. Chodilo hodně lidí - hostů, jenže nezůstávali, ale vytvořila se malá skupinka pěti lidí, pak sedm, a do konce roku devět lidí. V r. 1992 nás bylo do dvaceti a napřesrok třicet. Až do roku devadesát pět - šest se lidi obraceli, a to i přesto, že ve většině českých sborů se tehdy lidé už neobraceli. Sbory nerostly, dokonce se to i vyučovalo, my jsme však prožívali něco jiného. Ale okolo r. 1996 se lidé přestali nějak zajímat o duchovní věci a přestali se obracet tak, jako do té doby. Nastalo u nás takové menší rozdělení, když od nás odešli někteří lidé z vedení a skupina, která se předtím přidala z jiného města. Došlo také k nečistým věcem, takže odešlo deset - dvanáct lidí, čím jsme se zmenšili. Pak nastalo období snahy o růst, ty snahy nebyly téměř k ničemu, protože i když jsme se velmi snažili, žádní lidé se neobraceli. Až v roce devadesát osm nastalo takové lepší období, kdy se začali lidé obracet a od té doby až do teď zápasíme o růst a ten růst se děje, jsou to tedy jenom jednotlivci, ale růst je stálý. Momentálně se chceme přesunout do většího sálu vedle našich prostor. Vnímám, že musím přistupovat k daným situacím jako k novým začátkům. Tak, jak v tom r. 1991, kdy jsem vzal rodinu a začal, tak vezmu to, co Pán vybudoval teď mezi námi a věřím, že dojdeme dál.

Aké aktivity ste realizovali počas uplynulého roka?

Vzhledem k tomu, že jako sbor už dost dlouho fungujeme, vypadli jsme z přirozeného kontaktu s nevěřícími, což způsobilo těžkosti v komunikaci s nimi a neschopnost mít s nimi přirozené vztahy. To se týká vícero lidí ve sboru. Dělali jsme evangelizace, ale nebylo to takové osobní - z očí do očí, a zjistili jsme, že to už ani neumíme. Tak jsme se na to zaměřili, použili jsme různé prostředky, například jsme se nechali ve Švýcarsku vyškolit pro tuto činnost v takovém středisku pro osobní evangelizaci v terénu. Bylo to celkem úspěšné. Takto se obrátili čtyři lidé a stali se členy sboru. Skutečně chceme být sborem, který evangelizuje. I ve vnitrosborovém životě se pohnuly ledy. Chceme, aby byla vytlačena mrtvá tradice, aby Duch Svatý mohl jednat a byl u nás žádoucí, aby se mohly dít nové, nadpřirozené věci. Taky jsme pracovali na vybudování ostatních oblastí ve sboru, například oblasti chval.

Na jeseň si navštívil náš zbor v Banskej Bystrici a bol si aj na nočnom bdení. Mohol by si nám popísať svoje dojmy z tejto návštevy?

Tuto návštěvu jsem plánoval tak, aby se jí mohlo zúčastnit vícero vedoucích od nás. S B. Bystricí už máme dlouhodobější kontakt a věděl jsem, že máme co převzít a z čeho čerpat. Vždycky jsme tam byli inspirovaní a viděl jsem, že máte něco, co my nemáme, a že to potřebujeme. Jak bych to nazval? Podařilo se vám nemít ve sborové činnosti prázdné náboženské úkony, rutinu a takovou jalovou zbožnost, která možná vypadá pěkně, dokonce i charismaticky, ale je k ničemu, Pán to nepotvrzuje. Já jsem se chtěl z blízka podívat na to, v čem je ta efektivita a v čem je tajemství vaší činnosti. Jednoduše řečeno vykonávat takovou zbožnost, ve které je Duch Svatý. Jde o to odbourat věci, které brání v pohybu Ducha a v tom jste o mnoho dál než my. Proto jsme to chtěli objevit a vypozorovat. Jedna z věcí, které jsou ve vašem sboru zřejmé, je vysoká úroveň uctívání a hmatatelné pomazání.

Kromě toho jsme byli i v Maďarsku (ve Sboru Víry v Budapešti - pozn. red.). Já jsem tam byl poprvé a mnoho jsem o tom slyšel. Kázání bylo inspirující, ale můj nejmocnější zážitek byl z uctívání. Deset tisíc lidí tam v jednotě uctívalo a byla to obrovská síla, byl jsem úplně nasycen z Pána. Kvůli tomu, že jsme se v Čechách zaobírali církevní politikou a jalovým církevním snažením, byli jsme okradeni o věci, které nám Bůh chtěl dát. Nerozvíjeli jsme se, protože jsme se věnovali činnosti, ke které se Duch Svatý nepřiznával. Po návratu z Budapešti to mělo ještě dozvuky, a potom v neděli u vás, kde to šlo ve stejném duchu.

Závěr, ke kterému jsem dospěl, je, že nechci rozptylovat svou pozornost mnohými směry a děním v církvi, ale chci se věnovat tomu, co má Pán pro nás. Není moc času a my jsme ještě nedošli dost daleko. Proto se nechceme věnovat věcem, ke kterým se Pán nepřiznává. Rozhodl jsem se mít maximálně dva - tři kontakty s vedoucími těchto služeb a čerpat od nich.

Máš niečo, čo by si chcel odkázať čitateľom Logosu?

Logos je zdravý časopis, ať ho čtou dál. Mnoho Božího požehnání.



Související články

Rozhovor s pastorom Petrom Fiřtom|Logos 5 / 2008 | Redakce |Rozhovor
Rozhovor s Marcinom Podzorskim|Logos 3 / 2010 | Andrea Piteková |Reportáž
Rozhovor s Marilyn Neubauer|Logos 10 / 2007 | Daniel Šobr |Rozhovor
Rozhovor s Ákosom Nemesom|Logos 2 / 2007 | Daniel Šobr |Rozhovor
Rozhovor s Pasqualom Barilom|Logos 2 / 2010 | Redakce |Aktuálně