Pocházím z ateistické rodiny. S Biblí jsem se setkala na vysoké škole. Velmi na mě tehdy zapůsobil verš o zlatém pravidle: ,,Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám.´´Tehdy jsem si pomyslela: To je úžasné! Mám stejný názor jako Ježíš! Začala jsem studovat se Svědky Jehovovými Překlad Nového světa (jejich verzi Bible) a nechala jsem se společně s manželem pokřtít. Po několika letech od nich manžel odešel. Přestal se chovat jako křesťan, což vedlo k tomu, že jsme se rozvedli. Nakonec jsem od Svědků odešla i já. Hlásali, že jen oni jsou ti praví a pravdiví, jen oni mají spasení. A to se neslučovalo s mojí představou o Bohu. Zůstala jsem sama na výchovu našich tří dětí, ale k víře jsem je už nevedla. Základy křesťanství, které jsem získala, ve mně však působily a já jsem se občas k Bohu modlila a děkovala mu.

Po více jak deseti letech jsem cítila, že mi společenství křesťanů moc chybí, ale nevěděla jsem, na koho se mám obrátit. Kdo vyučuje pravdu? Byla jsem zklamaná, a tak jsem prosila Boha: ,, Chci být ve společenství lidí, co tě hledají. Prosím, pošli mě tam!´´ Nic se nedělo, tak jsem na modlitbu zapomněla. Až za pár let jsem si uvědomila, že mě Bůh vyslyšel a začal konat v mém životě.

Nejmladší dcera Háta v té době studovala na gymnáziu, když ji spolužačka přivedla do Církve víry. Háta byla velmi nadšená a vyprávěla mi o církvi, kam začala chodit. Nijak jsem jí nebránila, protože jsem byla ráda, že hledá Boha. Věděla jsem, že je to důležitý krok v životě každého člověka. Po čase jsem chtěla „zkontrolovat“, jestli je tam všechno v pořádku (zda se nejedná o nějakou sektu). Přiznám se, že největší důvod, proč jsem šla poprvé na shromáždění, byla skutečnost, že tam Háta hrála na cello. Pastor kázal velice dobře, vše se shodovalo a opíralo o Bibli, a tak jsem nemohla mít žádné podstatné výhrady. Chodit jsem tam však zatím nechtěla.  Hátu to neodradilo, dostala jsem od ní Bibli. Naslouchala jsem jí. Až náhlé onemocnění syna nás donutilo začít znovu přemýšlet o Bohu. Háta s námi o Něm hodně mluvila. Přišli jsme na bohoslužbu a na konferenci do Prahy. Tam hrála skupina z Prostějova a já jsem si připadala jako na úžasném koncertě. Běhal mi mráz po zádech a měla jsem slzy v očích.

Zprvu jsem byla ostražitá-po zkušenostech se Svědky jsem vše bedlivě sledovala kritickým okem. Měla jsem hodně předsudků, a tak se moje hradby bořily postupně. Skrze kázání do mě bylo zaséváno Boží slovo a já jsem ho hladově hltala. Otevírala se přede mnou pravda o Bohu, o Ježíši Kristu a Svatém Duchu.  Dostavil se dlouho hledaný vnitřní klid. Získala jsem odpovědi na své otázky. Uvědomila jsem si, že je mi v této církvi, kde lidé upřímně a zapáleně slouží Bohu, dobře a že mě Bůh vyslyšel. Jsem na správném místě.

Ještě trochu odbočím: Když jsem před lety zjistila, že čekám Hátu, odmítla jsem jít, přes veškeré nepříjemné okolnosti, na potrat. Bůh říká: nezabiješ. Tak jako jsem se přiznala ke svému dítěti, přiznal se potom Bůh ke mně. A použil si k tomu právě tuto dceru.

Uvědomuji si, že byl Bůh se mnou po celý můj dosavadní život a jsem Mu za to vděčná. Když se pro Boha jednou rozhodnete, nenechá vás nikdy samotné.

Děkuji každý den Bohu za jeho milost a lásku a za to, jak se o nás stará. Děkuji i za naši církev a pastora.