Boží království totiž není v řeči, ale v moci. (1. Korintským 4,20)

Navzdory prognózám se nám narodil zdravý chlapeček

svedectvo-radka.jpg

Radka

Vyrůstala jsem v tradiční evangelické rodině. Mamka nás s mladším bratrem naučila modlitby „Otče náš“ a „Věřím“. Vodila nás do nedělní školky. Po konfirmaci jsem začala chodit na setkání mládeže, kde jsem si našla nové kamarády. Bylo to fajn, bezstarostné a bezproblémové období mého života. Každé léto jsme jezdili na celocírkevní mládežnické tábory a na jednom takovém jsem mohla, díky Bohu, uslyšet Jeho volání. Přijala jsem Ježíše Krista jako svého Spasitele. Naučila jsem se spoustu nových věcí, ale o Duchu Svatém se v kostele ani na mládeži moc nemluvilo. Když se probíralo téma dary Ducha Svatého, kladl se důraz spíše na dar služby, víry, povzbuzování, či péči o trpící. Ale jakmile přišla řeč na mluvení v jazycích, rychle se toto téma přešlo a nijak to nebylo vysvětleno. Takže jsem to brala, že křesťané takhle mluvili jen v biblické době.

Po pár letech jsem zjistila, že na mládež chodím jen kvůli kamarádům, se kterými mi bylo dobře, a taky kvůli Danielovi, mému nynějšímu manželovi. Kázání v kostele mi lezlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Počáteční nadšení postupně vyprchalo a křesťanství se pro mě stalo rutinou. V té době mě Daniel pozval do církve svého bratra na charismatické letniční setkání. První dojem byl zvláštní, těžko popsatelný, bilo se to ve mně. Moc jsem tomu nerozuměla, proč lidé ve chválách zvedají ruce. I kdybych já chtěla ruce zvednout, tak to nešlo, jako by vážily tunu. A když jsem slyšela modlitbu v jazycích, nechápala jsem. Co se děje. Ale přesto mě takový typ bohoslužeb stále více zajímal a přitahoval. Do mého života přišla nová touha a hlad po Bohu.

Po dokončení vysoké školy jsem se musela kvůli práci přestěhovat do Ostravy. Rok poté, po svatbě, se za mnou stěhoval i Daniel. Našli jsme si novou církev, kde jsme se dozvěděli o křtu v Duchu Svatém a nechali se pokřtít. Asi po dvou letech jsme začali chodit na setkání, která vedl pastor Peter Kuba. Byli jsme s manželem oba jeho učením nadšení. Zdravé, živé a normální učení, plné Ducha Svatého! Tato skupinka se rozrostla v dnešní sbor. Jsme za něj, i našeho pastora a jeho rodinu Bohu moc vděční.

Pracuji jako oční lékařka ve Fakultní nemocnici v Ostravě. Po pěti letech praxe jsem díky Bohu udělala atestační zkoušky a zatoužila jsem po miminku, což se mi během krátké doby splnilo. Chvála Pánu! Vše bylo v pořádku až do čtvrtého měsíce těhotenství, kdy byly z krevních odběrů zjištěny zvýšené hodnoty AFP (zvýšený bývá u vrozených vývojových vad plodu). Gynekoložka mi doporučila aminocentézu (odběr a vyšetření plodové vody) k vyloučení těchto vad. Ovšem při tomto odběru je i určité riziko poškození plodu. Byla to pro mě velká rána, ale díky manželovi, který mě v té chvíli hodně podržel, jsme to na modlitbách odevzdali Pánu. Po konzultaci s genetikem jsme se rozhodli, že aminocentézu nepodstoupím. Další rána přišla o necelý měsíc později, kdy na ultrazvuku lékaři zjistili, že naše miminko má v mozku určitou dutinu širší, než by mělo mít. A pak, že celá hlavička je větší než má být. Začal další boj na modlitbách. Ale my jsme to nechtěli vzdát. Bůh nás ujišťoval, že ON JE HOSPODIN. Svou moc zjevil, když se nám narodil úplně zdravý a krásný chlapeček. Chvála Bohu za to. Když to malé miminko, velký Boží zázrak, je tak dokonalé, jak dokonalý teprve musí být jeho STVOŘITEL!!!

Díky Bohu za dary, kterými mě obdařil – krásný syn a skvělý manžel, který je mi velkou oporou nejen v posledních dnech. Haleluja, díky Pane!

 

Daniel

Chci se s Vámi podělit o to, co pro mě znamená rok 2013. Jsme součástí sboru „Církev Víry“ v Ostravě, a tak jako všechny „naše“ sbory jsme i my na začátku tohoto roku hledali Pána a jeho vůli v několikadenním půstu.

Během těchto dní jsem prosil Pána o směr, kterým se v životě vydat a hlavně jsem prosil o práci. Na mysl mi přišel verš z 2. listu Korintským 5, 7: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ Tak fajn, pomyslel jsem si, staré pominulo a očekávám nové věci do života. To jsem ale nevěděl, že nejsem „až tak v Kristu“. Součástí mého života byl hřích, který mi bránil vést život zcela odevzdaný Pánu. Aby mohlo přijít něco nového do mého života, musel jsem nejdříve zbořit to staré. Bylo životně důležité, abych opustil starý způsob života, postavil se čelem „starému Adamovi“ a porazil jej. Myslel jsem si, že to nebude až tak velký problém. Vedl jsem docela normální „křesťanský život“. Sem tam malé klopýtnutí. Ale v zásadě „nic“ velkého! To „nic“ bylo, jak se později ukázalo HODNĚ VELKÉ! Ale nebylo cesty zpět. Věděl jsem, že pokud chci nový život, musím tento boj bojovat a vyhrát! Během těchto dní, kdy jsem řešil ve svém životě tuto zásadní věc, jsme se dozvěděli, že čekáme dítě! Nemohlo to přijít v lepší čas! Bez práce, bez jistoty a před bitvou. Jak tohle všechno dopadne? Začal můj duchovní boj. Na jedné straně satan, který mě začal bombardovat myšlenkami, že nikdy nenajdu dobrou práci, jsem k ničemu, že nezvládnu opustit starý styl života, a v životě mě nečeká nic dobrého, tak proč vůbec žít! Totální deprese. Na druhé straně Bůh a Jeho zaslíbení, že „je tu nové“! Pak také dítě, na které jsme se s manželkou tak těšili! Sílu jsem čerpal během modlitby, kterou jsem díky knížce od Andrew Wommacka – „Jak se lépe modlit“, úplně změnil! Z kázání našeho pastora Petera Kuby jsem dostával sílu Ducha Svatého tento boj bojovat a získával jsem jistotu, že zvítězím! Proto nezanedbávejte společná shromáždění! Děkuji Pánu za mé „přátele“ ze sboru: Pavla, Alexe a Davida, kteří mi v těch dnech byli a jsou obrovskou pomocí! A taky denně děkuji mému Nebeskému Otci za úžasný dar, kterým mě požehnal. Dal mi do života ženu. Opravdovou Ženu! Statečnou, bohabojnou, moudrou ženu, která je mi oporou! S tímto arsenálem bylo zaručeno, že zvítězím! David Tax z Mexika, který navštívil náš sbor v září, mluvil o tom, že pokud se oddělíme pro Pána, tak uvidíme mocné věci ve svých životech – to slovo mě podpořilo a upevnilo! „Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán.“ (1. list Timoteovi 6,12)

Bojovat! Bojovat dobrý boj víry musí každý křesťan, který chce prožít vítězství! Vítězství nad nemocí, chudobou, hříchem prostě v jakékoliv oblasti. Vyžaduje to přijetí zodpovědnosti sám za sebe a za svůj život. Jsi zodpovědný za to, že naplníš Boží záměr se svým životem, staneš se plně tím, kým tě Bůh chce mít! Ty rozhoduješ, jestli budeš ve svém životě kralovat spolu s Kristem anebo budeš otrokem svých vášní a nicotností.

Rok 2013 je pro mě „klíčovým rokem“. Rokem oddělení a vítězství. 9. listopadu se nám narodil syn Šimon! Zdravý a silný. Během jeho porodu jsem si uvědomil, že když přicházejí „nové věci“ do našeho života, tak to někdy i bolí, ale nemůžu to vzdát, právě naopak ještě více bojuji! „Ale v tom všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.“ (Římanům 8,37)



Související články

Hněvejte se, a nehřešte!|Logos 3 / 2017 | Daniel Šobr |Vyučování
Pražský sbor se stěhuje|Logos 6 / 2018 | Lenka Pelíšková|Představujeme
Bůh se dotkl našich životů|Logos 1 / 2018 | Redakce |Skutečný příběh
Nestal jsem se vzorným vojákem, protože jsem se stýkal s věřícími|Logos 8 / 2020 | Redakce |Skutečný příběh
Podepsal se Bůh do struktury hmoty?|Logos 9 / 2019 | Ivo Soural|Věda a víra