Blanka Bergerová: 70 židů přežilo díky její odvaze a síle

Promítání dokumentárního filmu „Největší obchod mého života“, který představuje příběh slovenské židovské rodiny za druhé světové války, se setkalo s velkým zájmem již v minulosti např. na filmovém festivalu v Bratislavě. Ne jinak tomu bylo i v Olomouci, kam příběh přijel představit syn hlavní hrdinky filmu – pan Avihou Efrat. V sále Křesťanského společenství Milost se sešlo několik desítek hostů, jak křesťanů, tak židů, ale především lidí, kteří se chtěli dozvědět více o osudu židů nejen na Slovensku.

Úvodního slova se chopil pastor, Martin Mazúch, který zdůraznil přátelské postoje, jež sbor vůči Izraeli a židům má. „Bible říká, že kdo žehná Izrael, toho požehná i Bůh – i proto jsme si vědomi, jak jsou postoje k židovskému národu důležité i pro křesťany. Mohu říci, že milujeme židy,“ uvedl. 

Izrael a židé nikdy nezmizí

Poté se krátce představil Avihou Efrat, který sice pochází ze Slovenska, ale dnes žije střídavě v Izraeli a v Praze. Od devadesátých let v Česku pracuje na developerských projektech a zemi vidí jako svůj druhý domov. 

Pan Efrat se věnoval i situaci, v jaké se Izrael dnes nachází, především pak ekonomice, která je díky hi-tech průmyslu velice silná. „Máme nejvíce vědců na počet obyvatel ve světě. Jsme druzí v relativním množství hi-tech podniků za Spojenými státy,“ poznamenal Efrat.

Vzpomenul i své přátelství s izraelským exprezidentem Ezrem Weizmanem. „Seděli jsme spolu jednou na zahradě v Cesareji, kde je i slavný římský akvadukt a Ezra se mě zeptal – Kde jsou ti, kdo to stavěli? Kde jsou Římané? Jsou pryč, ale my tu zůstaneme. Židé nezmizí a nikdo je nezničí.“

Jak poznamenal pan Efrat, i dnes jsou ale antisemitské projevy velice silné. „Rétorika Íránského prezidenta je naprosto stejná, jako byla rétorika v Německu před válkou. Je to druhý Hitler.“ 

Příběh o záchraně 70 židů

Samotný film sleduje příběh rodiny Bergerů, kteří žili v bídných podmínkách ve vesnici Humenné na Slovensku. V obci tehdy žilo 7500 obyvatel, mezi nimi asi 2300 židů, z nichž 1300 bylo odvedeno do koncentračního tábora. Po válce se domů vrátilo necelých tři sta lidí.

Blanka Bergerová mohla dlouhou dobu pracovat v kanceláři díky pracovnímu povolení. Později jí pomohl i falešný křestní list, který získala za nemalý obnos peněz. Když však několik členů rodiny Bergerů odvedli nacisti, rodiče Blanky se rozhodli i s ostatními uprchnout.

Hladoví a ve strachu putovali v okolí Martina a Banské Bystrice, až uprostřed lesů nalezli chatrč, ve které se již několik židovských rodin schovávalo. Blanka se brzy chopila vedení a starala se nejen o svou rodinu ale i o ostatní. Odvážně chodila do nedaleké vesnice plné Němců a vždy pro všechny přinášela jídlo a důležité informace. V lese se rodinám podařilo přežít i díky pomoci místních vesničanů – křesťanů, kteří židy neprozradili a pomáhali jim.

Na konci války ovšem lesy procházela německá armáda, která úkryt brzy objevila. Vojáci začali střílet a jedna kulka si našla i sestru Blanky, Fridu. Na místě zemřela. Blanka se však obrátila na německého důstojníka a prosila ho, ať nikoho nezabíjí, že je konec války a že jeho dobrou vůli zmíní na patřičných místech. Voják svolil a Blance se tak podařil ten nejlepší obchod jejího života – zachránila život 70 lidí včetně svých rodičů. Ti byli také jediní židé starší šedesáti let, kteří z Humenného válku přežili. 

Od prachu k úspěchu

Po nástupu komunismu celá rodina emigrovala do Izraele, kde se postupně zabudovala. Dnes je to jedna z významných izraelských rodin, která čítá asi 50 lidí.

„Naše velká rodina je největší pomstou Hitlerovskému Německu. Máme mezi sebou lékaře, piloty, právníky, dokonce i generála a v Sydney žije i jeden multimilionář,“ uvedl Efrat. „Naše rodina povstala z prachu. Neměli jsme nic a dnes … je nás hodně a jsme velice úspěšní.“

Film natočila Slovenská televize v koprodukci s rodinou pana Efrata, která část produkce financovala z vlastních zdrojů. Režisérem je Peter Navrátil a kameraman Pavol Hospodár. Více informací o projektu na www.blankabergerova.com

Autor: Milada Sovadinová