„Díky Léčení jsem vysvobozený ze závislosti na drogách.“

Parta, sídliště, nuda, diskotéka - pan Miroslav vypráví, jak se v mládí dostal k drogám a jak až skrze Léčení byl vysvobozen ze své závislosti.

Miroslav Ž., 30 let

Můj život se začal měnit, když mi bylo 14 let. Začalo to nenápadně cigaretami a první pořádnou opilost jsem zažil na výletě na konci školního roku. Jako každý v mém věku jsem sportoval, hrával fotbal a ve škole jsem se poměrně dobře učil.

Na střední škole jsem se ale dostal do party. Bylo nás asi 15-20 kluků. Potuloval jsem se s nimi po sídlišti, chodili jsme na diskotéky. Začali jsme i s alkoholem a bylo nám jedno, jestli jsme byli venku nebo na diskotéce. Postupem času jsme se dostali k marihuaně, a když mi bylo asi 17 tak i k pervitinu a heroinu. Když jsem si dal poprvé, hned mě to chytilo, bylo to nepopsatelné. Skvělý pocit. Cítil jsem se jako bůh.

Zpočátku jsem bral drogy jen z nudy. Neměl jsem co dělat. Ale po navyknutí jsem už bez toho nemohl žít. To prostě chcete víc a víc. Postupně jsem se stal závislým na pervitinu. K heroinu jsem jen přičuchl, protože jsem se bál, co by to se mnou udělalo. U pervitinu jsem věděl, že se ze závislosti dá dostat, když člověk chce. Ale o heroinu jsem slyšel, že je velmi nebezpečný.

Pak se to se mnou tak zvrhlo, že jsem odešel ze školy a nedokončil jsem ji. Na vojně jsem zažil v podstatě odvykací kůru, protože jsem neměl peníze. Ze začátku jsem byl stále unavený a spal jsem, kdykoliv se dalo. Taky jsem zažíval absťáky, ale tak nějak jsem se z drog vyhrabal. Když jsem ale na opušťák přišel domů, zavolal jsem kamarádům a byl jsem v tom zpět. Po vojně jsem se snažil trochu zapojit do normálního života.

Pak jsem ale jednou potkal známé, kteří mě pozvali na setkání nazvané Léčení, kde se prý už mnozí přede mnou zbavili závislosti na drogách. Rozhodl jsem se skončit s životem, který jsem do té doby vedl, a šel jsem tam.

Na Léčení na mě položili ruce a cítil jsem, jak se mi ze srdce odvalil obrovský balvan. Něco ze mě spadlo a cítil jsem obrovskou úlevu. Najednou jsem zjistil, že nemusím pít, nelákaly mě drogy, cítil jsem úplnou svobodu. Začal jsem chodit na ta setkání a pomáhalo mi to. Chodil jsem z nich nesmírně šťastný a znovu jsem měl chuť žít. Dokončil jsem si školu, oženil se, a mám teď dvě krásné děti. Uvědomil jsem si, že můj tehdejší způsob života by mě dovedl buď do vězení, nebo do márnice.

Všiml si někdo mé změny? Samozřejmě. První byli moji rodiče. Ti nechápali, co se se mnou stalo. Pak kamarádi z party, ale těm jsem byl ze začátku pro smích. Když je teď někdy potkám, už jim do smíchu vůbec není. Všem říkám, jak se dá ze závislosti natrvalo vysvobodit.

Chcete být svědky toho, jak odchází nemoci a problémy z života lidí? Přijďte na další setkání!
Aktuální místo a čas Léčení naleznete ZDE.