Kdy víra nefunguje?

V několika posledních článcích jsem se věnoval tématu víry. Pokud jsi je ještě nečetl, rozhodně neuděláš chybu, když si je přečteš. Dnes budu psát opět o víře, ale z trochu jiného úhlu pohledu. Rád bych se teď chvíli věnoval věcem, které v člověku víru ničí.

U nás, křesťanů, není hlavním problémem nevíra. Jsme věřící lidé, věříme v Ježíše Krista, ve vzkříšení z mrtvých. Problémem je spíše to, že máme sice víru, ale zároveň i pochybnosti. Věříme, že Bůh může uzdravovat, ale pochybujeme, že uzdraví zrovna nás, tady a teď.

Jakub ve svém listě říká:
„Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad! Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane –člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý.“ (Jakub 1:5-8)

Vidíš? To je přesně ono. Ten člověk, který nemůže ničeho u Boha dosáhnout, je přesně takový. Má dvojí mysl, je nestálý. Chvíli přemýšlí tak, chvíli jinak. Chvíli je plný víry, chvíli pochybuje. To se děje i mnoha křesťanům. Slyší nějaké dobré kázání, dotkne se ho Duch Svatý – tak se nadchne, je plný víry, vyznává Boží slovo a je přesvědčený, že se mu všechno podaří. Pak přijde první neúspěch a hned se začne bát, vzdává se, začne se litovat, začne říkat, jaký je chudák, jak má ve všem smůlu…

Připomíná mi to příběh o tom, jak Petr chodil po vodě. Když mu Ježíš řekl slovo, tak ho přijal, vyrostla v něm víra, vystoupil ze člunu… a šel. Fungovalo mu to přesně do chvíle, kdy se podíval okolo sebe, uviděl vítr a vlny a začal se bát. V té chvíli byl pod vodou. A co mu na to Ježíš řekl? „Malověrný, proč jsi zapochyboval?“

Malověrný – to znamená, že má malou víru. Tím se ale nechce říct – malou co do velikosti – i zrnko hořčice stačí – ale malou co do trvání, čili krátkou. Petr musel mít dost velkou víru, když vylezl z loďky, přestože neuměl plavat. To bylo v pořádku, problém bylo, že jeho víra neměla dlouhého trvání. Vydržela mu, jen dokud se nepodíval na bouři.

Všimni si, že Ježíš bouři neutišil. Mohl ji nejdřív utišit a pak by se Petr prošel po krásné klidné hladině. Proč to Ježíš neudělal? Protože chtěl Petra a učedníky něco naučit, a totiž to, že na okolnostech vůbec nezáleží. Je úplně jedno, jestli bylo moře rozbouřené, nebo klidné. Když se Petr postavil na Boží slovo, normálně po rozbouřeném moři chodil. Okolnosti nemají vůbec žádný vliv na to, jestli Boží slovo bude fungovat, nebo ne.

Špatné okolnosti vůbec neznamenají, že Bůh není s tebou. Když jsi něco přijal vírou a pak se objeví překážky, neříkej si, že to možná není Boží vůle, že Bůh není s tebou, že tě opustil. Když jsi to přijal z Božího slova, tak to je Boží vůle. Tak se toho drž a nekomplikuj to.

David Hogan řekl, že čím má větší pochybnosti, tím si je jistější, že se stane velký zázrak. Pochybnost ještě není ta myšlenka, která tě napadla. To napadne i mně, i Hogana. Problém, ale je, když tu zlou myšlenku pustíš do svých úst. Jakmile jí začneš vyznávat, tak jsi nahradil víru pochybností. Pak jsi dvojaké mysli a nestálý. Chvíli vyznáváš slova víry, chvíli slova nevíry. Pak se nemůžeš divit, že to nefunguje.

Postav se na Boží slovo, čti ho, abys obnovil svoji mysl a vyznávej to, cos přijal. Ježíš Petra neopustil, chtěl, aby chodil po vodě, přál mu, ať se mu to podaří, ať jeho víra vytrvá déle. I potom, co se potopil, ho dál vyučoval, aby mu ukázal, v čem byl problém a jak se mu příště vyhnout. Nepokáral ho proto, aby ho potrestal, ale aby mu ukázal, jak příště zvítězit. A vidíš – na konec byl z Petra smělý muž víry.

Můžeš si představit, že Bůh je tvůj trenér. Úkolem trenéra je tě povzbudit právě tehdy, kdy klesáš na mysli. Když si myslíš, že už jsi došel na limit svých sil, tak je jeho úkolem, abys uvěřil, že můžeš vydržet ještě mnohem déle. Bůh je v tom s tebou! Vytrvej ve víře!

Zdroj: milost.cz, 7.11.2016