Křesťané odhodláni pokračovat v misii v Severní Koreji

Křesťanské skupiny v Severní Koreji se rozhodly nadále pokračovat v misijní práci navzdory riziku, které se ještě zvýšilo od uvěznění korejsko-amerického aktivisty Kennetha Baea před dvěma lety. Severní Korea a sousední Čína se v poslední době více zaměřily na činnost těchto skupin, které jsou tak nuceny uchýlit se do ještě většího utajení. Neočekávané propuštění Kennetha Baea na tom nic nezměnilo.

„Jsme z toho jen nervóznější,“ řekl Kim Seung -eun, který působí v Misi Caleb se sídlem v Jižní Koreji, v provincii Jižní Čchungčchong, ale často podniká cesty do Severní Koreje. „Musíme vymyslet nějakou strategii, jak se dá vyhnout dalším takovým incidentům, jako je případ Kennetha Baea.“

Severokorejská vláda zatkla Baea v listopadu 2012 na hraničním přechodu s turistickou skupinou křesťanských studentů a obvinila ho, že připravoval spřísahání s cílem svrhnout vládu prostřednictvím „náboženských aktivit“ tím, že vytvoří základnu pro křesťanské misionáře v hotelu ve městě Rason na severu země. Byl odsouzen na 15 let nucených prací, ale 8. listopadu tohoto roku ho po diplomatickém vyjednávání propustili. Bae o své misijní práci a vězení mlčí. V pondělí jeho sestra uvedla, že nebude poskytovat rozhovory.

Taková zdrženlivost je nutná, vysvětlil jeden místní aktivista pocházející z USA, vzhledem na nebezpečí spojená se šířením náboženství (zejména otevřeným, organizovaným způsobem) v totalitním státě. „Pokud chytí jednoho člověka, potom všichni ostatní mohou nést následky,“ upozornil Sam Kim, výkonný ředitel Korejské církevní koalice za svobodu Severní Koreje, se sídlem v jižní Kalifornii.

Přestože v Pchjongjangu jsou čtyři státem kontrolované církve, o kterých ostatní skupiny tvrdí, že jsou pouze pro parádu, náboženství je v Severní Koreji potlačováno, protože jediná přijatelná forma uctívání je směřována vůči vládnoucí rodině a nejvyššímu vůdci Kim Čong -unovi. Open Doors, skupina, která sleduje náboženské pronásledování po celém světě, tvrdí že nejnebezpečnější je být křesťanem právě v Severní Koreji. Podle jejích údajů je 70 tisíc křesťanů umístěných v pracovních táborech, ačkoli není možné toto číslo nějakým způsobem podložit.

Zpřísněný dohled nad humanitárními organizacemi, které mají křesťanské pozadí a působí podél hranic Severní Koreje s Čínou, stěžuje aktivistům podmínky, za kterých se snaží pomáhat prchajícím Severokorejcům, snažícím se dostat do Jižní Koreje přes Čínu. „Lidé, se kterými komunikuji, zachránci, tvrdí, že je to teď těžké,“ řekla Melanie Kirkpatricková, která psala o historii „podzemní železnice“, tj. sítě, která pomáhá lidem uprchnout ze Severní Koreje. Už do Číny utíká méně Severokorejců, zkonstatovala.

Rovněž aktivisté musí být opatrnější. Joy Jung z Cornerstone International Ministry, misijní organizace se sídlem v Soulu, upozorňuje: „Lidé, kteří vstupují do Severní Koreje, by neměli prozrazovat, že jsou křesťané.“ Tento názor zastává také jistý misionář z Peace Corea, rovněž se sídlem v Soulu, který si nepřál být jmenován. „Jsme už mnohem opatrnější než předtím a snažíme se najít jiné způsoby, jak šířit křesťanství v Severní Koreji,“ uvedl. „Přeběhlíci se snaží o této otázce mlčet. I když byl Kenneth Bae propuštěn, neplánujeme do budoucna být ve svých aktivitách agresivnější.“

Zdroj: CharismaNews.com; 11. 11. 2014 (Bill Rigby a Sohee Kim)

Foto: Jediným povoleným náboženstvím v Severní Koreji je uctívání národních vůdců (Wikimedia commons; J. A. de Roo)