„Ledvinový kámen najednou zmizel“

Pavel T., 28 let

Nemohu říci, že bývám často nemocný. Málokdy mě nějaká choroba složí, a pokud ano, tak to už stojí za to. Ležím bezmocně dva až tři dny, beru nějaké běžné léky, a potom jsem zase fit.

Před čtyřmi lety jsem však měl asi svojí nejhorší zkušenost, co se týče nemocí. Asi týden mě pobolívala bedra, vzadu kolem ledvin. Cítil jsem to pak už více méně po celý den. Poslední týden se mi ale stávalo, že na mě z ničeho nic přišla taková bolest, že jsem se musel zastavit nebo si sednout tam, kde jsem právě byl. Bolest byla hrozná, píchavá, bodavá. Ale vždy to tak po dvaceti minutách přešlo.

Opakovalo se mi to asi dva až třikrát denně. I během chůze jsem pociťoval mírnou bolest. Po týdnu jsem si na pobolívání v kříži přivykl, ale na ty návaly strašných bolestí jsem si zvyknout nemohl. Koncem týdne jsem už přemýšlel, že půjdu k lékaři. Ve čtvrtek večer ale na mě přišly tak nesnesitelné a hrozné bolesti, že jsem už nevěděl, co dělat. Dokázal jsem se jen schoulit na posteli a trpět. Takovou bolest jsem ještě nikdy předtím nezažil.

Ten večer byl už tak kritický, že manželka zavolala na pohotovost. Když přišel doktor, bolesti vůbec neustávaly. Dal mi tedy injekci, která po chvíli zabrala, a přišla vytoužená úleva. Řekl mi, že to s největší pravděpodobností bude ledvinový kámen. Dal mi kapky proti bolesti a druhý den jsem měl jít na vyšetření do nemocnice. Tu noc jsem tedy nějak přetrpěl.

Druhý den mi v nemocnici udělali sono vyšetření a našli mi 6 milimetrový ledvinový kámen. Nic pozitivního. Dostal jsem ještě větší strach, než před tím. Doktor mi poradil hodně pít, že budeme čekat pár dní, jak se to vyvine – jestli se kámen sám pohne, nebo budeme přemýšlet o operaci, protože přirozeně vyplavit 6 milimetrový kámen bude problém. Zůstal jsem tedy jen na kapkách proti bolesti a šel jsem smutně domů.

Na další dva dny ale nikdy nezapomenu. Pátek a sobota byly asi nejhorší dny mého života. Každou chvíli na mě přišla kolika. Hned jsem si vzal kapky, ale než zabraly, to byla hrůza. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím. Jediné, co jste v tu chvíli schopní udělat, je svíjet se bolestí nebo pobíhat okolo. Tehdy máte jen jediné přání, aby to skončilo a už nikdy se to nevrátilo.

Ty dva dny jsem tedy prožil v bolestech a čekání na neděli, kdy se konalo pravidelné setkání, zaměřené na léčení chorob. Čekal jsem, kdy bude možnost vystoupit dopředu. Věděl jsem o tom místě, o těch setkáních, že tam bývají lidé vyléčení z chorob a bolestí. Proto jsem tam i s tím cílem šel, a taky s myšlenkou, že se chci vyhnout operaci.

Standardně tam na mě položil ten pán ruce. Nic zvláštního jsem necítil. Byl jsem ale spokojený a přesvědčený o tom, že jsou mé problémy s kamenem pryč. To bylo v neděli dopoledne. Do druhého dne, do pondělí, jsem ani jednou koliku nedostal, neměl jsem vůbec žádnou bolest. Zbytek neděle byl pro mě po dlouhé době nejkrásnější den, den bez bolestí.

V pondělí jsem šel do nemocnice na kontrolu, opět na sono a RTG. Doktor se mě nejprve nechápavě ptal, jestli jsem ten kámen náhodou nevymočil. Řekl jsem mu, že ne. Potom mi s překvapením objasnil snímky z vyšetření – žádný kámen na nich nebyl. Řekl mi, že bych si určitě všiml, kdyby šel tak velký kámen ven z těla. Jediné, co se zmohl říci, bylo, že se žádná operace konat nebude!

Jestli jsem do té doby někdy použil frázi, že mi spadl kámen ze srdce, teď jsem konečně zakusil její podstatu. Dneska, když mi někdo vypráví o svých hrozných bolestech, nebo nevyléčitelné chorobě, věřím mu. O to více ale chci, aby uvěřil, že na těchto setkáních známých jako Léčení, se každý může zbavit přetrvávajících bolestí i dlouholetých chorob.

Chcete být svědky toho, jak odchází bolesti? Přijďte na další setkání!