Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda. (2. Korintským 3,17) |
Pokoj Vám.
V posledních dnech jsme s manželkou toužili se více vydat Pánu v obecenství s Ním a sloužit mu tak, jak se jemu líbí. Boží slovo říká, že sklizně je mnoho, ale dělníků málo. Poslední doba nás vyzývá k tomu, abychom se stali takovými dělníky na Jeho vinici, kteří jsou skutečně schopni nést hojné a trvalé ovoce. Kolem nás je neustále více lidí, kteří o Kristu a Jeho lásce neví nic, než těch, kteří už vstoupili do osobního vztahu S ním a užívají si ovoce požehnání a Boží přízně. Jak mohou uvěřit, pokud nebude kazatele?
V kontextu toho, co píši, mne nedávno oslovila následující pasáž, která se stala mottem pro nás doma a odpovědí hledání našeho vydání se s výsledkem nesení většího ovoce.
Jeď na hlubinu... (Luk 5/4)
Hlubinou teď nemyslím místo, které Ježíš ukázal Šimonovi, kde pak učinil zázračný rybolov, ale hlubinou myslím opravdovost vztahu s Kristem v této době. Nebýt povrchní, příležitostný „nedělní“ křesťan.
Hloubka osobního vztahu je přímo úměrná hloubce naší touhy po něm a po jeho díle.
Česká církev a české sbory potřebují v silně ateistickém prostředí hluboce přesvědčené křesťany, kteří svoji stabilitu čerpají přímo od Pána. Věřím, že toto je to pravé posilňování hlubokých základů našeho křesťanského života tak, aby s námi žádný vítr nepohnul.
Jak se na tu hlubinu dostat?
Chci všechny čtenáře povzbudit k tomu, aby v čase Velikonoc jako připomínky Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání mnohem víc prohloubili vztah se Spasitelem, aby pro nás učinil zázrak v oblastech, kde naše lidské snažení došlo na konec svých sil.
S láskou Robert ŠTEPÁN