Pokračujeme 21.

Nedávno jsem měl možnost sloužit v Lotyšsku. Rád bych se s vámi podělil o to, v jakém stavu je dílo Pánovo na tomto místě.

Slýchávali jsme zprávy, že církve na Východě, zřejmě v krajinách bývalého Sovětského svazu, jsou velké a zažívají probuzení. Skutečně, i v Lotyšsku jsou sbory podstatně větší a je jich víc. Dílo je stabilizované, většina z nich má vlastní nemovitosti a instituce. Například v samotné Rize je 6 charismatických sborů nad 500 lidí a údajně 20 letničních skupin (nevím, jak jsou velké). Problém je však v tom, že většina sborů vznikla a vyrostla v 90. letech, respektive těsně po pádu komunistického režimu. Teď, když je situace ve společnosti konsolidovaná, růst se zastavil.

My, na rozdíl od těchto krajin, jsme něco takového, co bychom mohli nazvat probuzením, nezažili. Začali jsme tehdy, kdy nejlepší porevoluční roky byly pryč, a pracujeme systematicky s tím, že očekáváme změny, které směle můžeme probuzením nazvat.

Přínos mé návštěvy byl v tom, že jsem mluvil o principech růstu a věřím, že má služba bratry požehnala (hned jsem dostal pozvání do letniční církve v Litvě). Jsem rád, že naše vztahy se rozrůstají všemi směry, kontakty na Východ jsou pro nás nové, ale velmi požehnané. Už během prázdnin máme dohodnuté návštěvy služebníků ze zahraničí.

Otázka, která byla často kladená, se týkala náboženské svobody na Slovensku a v Čechách. Když jsem je obeznámil s tím, že v České republice byla církev zaregistrovaná za 3 měsíce a na Slovensku je nám už 12 let odepíraná, a navíc když se dozvěděli, že kvóta na registraci nové církve je 50 000 členů, korporativně kroutili hlavami. Na to, že se naší situaci diví na Západě, kde je demokracie udomácněná, jsme si už zvykli. To, že nad námi kroutí hlavami na Východě, žel, není dobrá vizitka pro Slovensko.

Jinak je vše v pořádku, církev na celém světě, v rozličných podmínkách, zažívá expanzi a s radostí očekává svého Mesiáše – Pána Ježíše Krista.

Zdroj: milost.cz, 13.6. 2019