Pokračujeme - 4. týden

Pán Ježíš během své služby opakovaně zdůrazňoval, že „Boží království patří dětem“ a „kdo nepřijme Boží království jako dítě, nevejde nikdy do něho." (Marek 10,13-16) Evangelista Matouš to říká ještě jasněji: „Amen pravím vám, když se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete nikdy do království nebeskéo.“ (Matouš 18,3) Proč Pán opakovaně zdůrazňoval, že máme být jako děti? Jsem přesvědčen, že mu šlo právě o absolutní dětskou upřímnost a schopnost jednoduché víry. Když přistupujeme k Bohu, měli bychom ve svém vztahu k Němu věřit tak jednoduše a upřímně, jak to dělají děti. Když něco od svých rodičů chtějí, řeknou jim to - a kdyby jejich prosba hned nebyla vyslyšena, tak ji budou opakovat, dokud nedostanou to, po čem touží jejich srdce. Nevede nás k tomu i „duch synovství", kterého nám Bůh dal a který v nás křičí: „Abba, Otče"? (Římanům 8,15) Proto ve svých modlitbách buďme jako děti: smělí, neodbytní a jednoduše věřící. Takto budeme moci vejít do všech dobrých věcí v Božím království.