Skočili izraelští novináři na špek?

Izrael v posledních dnech rozhýbala jedna hodně výbušná a zároveň nepříjemná kauza. Týká se obávaného Íránu, tajného obchodování v režii izraelských miliardářů a hlavně špionáže.

Do toho v pátek jedna z hlavních postav aféry náhle zemřela, takže o četnost článků v izraelských novinách je vystaráno předem. Novináři navzdory vojenské cenzuře čmuchají, kde se dá. Někteří se však možná sami stali obětí geniální mystifikace.

Bratři Juli a Sami Oferové si během několika desetiletí vybudovali takové obchodní a průmyslové impérium, že se stali nejbohatšími Izraelci a jejich majetek dosáhl hodnoty 10 miliard dolarů. Sami Ofer včera ve věku 89 let náhle zemřel – uprostřed vrcholícího skandálu, který postavil Izrael do velmi nepříznivého světla. 

Zatímco izraelští politici přesvědčují okolní svět, jak je nemorální obchodovat s Íránem, tankery bratří Oferových dopravovaly do této islámské republiky benzín a nazpátek odvážely surovou ropu. Jeden tanker dokonce izraelští magnáti do Íránu prodali a vystavili se proto americkým sankcím. 

Jenže z kauzy týkající se protiíránských sankcí a dvojí morálky se záhy vyklubalo něco úplně jiného – špionážní aféra! Oferovi totiž do médií pustili nenápadnou zmínku, že jejich lodi jezdily do Islámské republiky v nejvyšším zájmu židovského státu. 

Když pak měli případ rozplétat před televizními kamerami poslanci, jejich šéf náhle dostal do ruky papírek, přečetl si ho, zbledl a schůzi okamžitě ukončil. Do toho se objevily konkrétnější náznaky a spekulace, co vlastně tankery vozily do Íránu především. Prý to byli izraelští špióni pátrající po íránských jaderných zbraních. Nádherné téma pro zdejší novináře za situace, kdy jejich kolegové v Evropě mají okurkovou sezónu, i když tentokrát doslova. 

Opravdu jde o špionážní aféru? Někteří politici a novináři totiž naznačují, že celá konstrukce je geniální manévr mazaných průmyslníků a že Oferové své napojení na tajné služby s vyznanými gesty naznačují, aby dali své nekalé činnosti v Íránu bohulibý nátěr a umlčeli kritiku. Jestli pracují, anebo nepracují pro Mosad, jim v jejich vlastní zemi nikdy nikdo nepotvrdí, ale ani nebude vyvracet. 

Případ tedy nekončí a izraelští novináři budou mít své šťavnaté sousto i nadále. Kdyby však zdejší náboženství nezakazovala vepřové, chtělo by se zvolat: „V tom aby se prase vyznalo!“ 

Zdroj