Wonderful, wonderful World, nádherný, nádherný svět…

„Americký zpěvák Prince zemřel v důsledku předávkování opiáty“, oznámila agentura AP s odvoláním na neoficiální výsledky patologických testů. Prince byl nalezen 21. dubna mrtvý ve svém nahrávacím studiu.

Je tak snadné nechat se okouzlit světem okolo nás, vidět mladé a krásné lidi, jak se procházejí, jak se baví, popíjejí na pražské náplavce, nebo se toulají noční Paříží. Je přímo magické ponořit se do katalogů cestovních kanceláří a přemýšlet, zda navštívím Grand canyon, Velký korálový útes, či Benátky…Je lákavé nechat se strhnout atmosférou rockového koncertu, letního fesťáku či olympijských her. Cosi zvláštního – závrať až závist – pocítí člověk při pohledu na hvězdy stříbrného plátna, přicházející po rudém koberci na udělování sošek Oscara…

Americký zpěvák Prince zemřel v důsledku předávkování opiáty…

Slavný, bohatý, obdivovaný muž umírá o samotě na předávkování drogami…najdou jej až za pár dní…

Když Bůh stvořil člověka, vdechl do něj život a člověk ožil. To první co viděl byla tvář svého Stvořitele, Boha, Otce. Tento obraz máme hluboko v genech, touha, opět svého Stvořitele, Boha vidět, je hluboko v nás a nic ji nemůže nahradit, nic se nemůže rovnat tomu, když náš pra, pra, pra otec Adam, hleděl do Boží tváře…

Ničím se nenasytí duše člověka…

Ani bohatsvím…
Ani slávou…
Ani žádné jídlo, pití, ani drogy nemohou nasytit ten hlad, to volání lidské duše, tu touhu, znovu vidět Boha…

Ubohý, prázdný, nešťastný, bohatý a přece chudý, slavný, avšak osamocený. Drogy daly na chvíli zapomenout, a nakonec jej zabily…

A co ty, člověče Boží, věřící, jak žiješ na tomto světě ty?
„Ve všem se představujeme jako Boží služebníci: v mnohé vytrvalosti, v souženích, v tlacích, v úzkostech, v ranách, ve vězeních, ve zmatcích, v těžkých pracích, ve bděních, v postech, v čistotě, v poznání, v trpělivosti, v dobrotě, v Duchu svatém, v lásce bez přetvářky, ve slovu pravdy, v moci Boží; skrze zbroj spravedlnosti, napravo i nalevo, skrze slávu i potupu, skrze pomluvu i pochvalu, jako svůdcové, a přece pravdiví, jako neznámí i uznávaní, jako umírající a hle, jsme naživu, jako trestaní, ale ne usmrcovaní, jako zarmucovaní, avšak stále se radující, jako chudí, avšak mnohé zbohacující, jako nic nemající, a přece všechno vlastnící.“

Já bych s Princem neměnil.

Zdroj: milost.cz, 6.6.2016