Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. (Matouš 6,33)

Ze západní zdi spadl stokilový kámen

Ze západní zdi spadl stokilový kámen

 V pondělí 23. čerence vypadl ze Západní zdi stokilový kámen a dopadl blízko modlící se ženy. Zpráva oběhla svět, o události informovala také česká média. Skutečnost, že se to stalo v oblasti smíšeného oddělení, které je velkým politickým tématem v Izraeli i diaspoře, dala podnět k náboženským spekulacím. Opěrná zeď někdejšího herodovského chrámu, zničeného roku 70 o. l. římskou okupační armádou, je považována za nejposvátnější místo judaismu. K události došlo den po půstu 9. avu, připomínajícím zboření Chrámu. Jeruzalémský starosta Nir Barkat ještě ten den v reakci prohlásil za zázrak, že devětasedmdesátiletá Daniela Goldbergová vyvázla bez zranění. Rabín Západní zdi, Šmuel Rabinovič, prohlásil, že jde o „neobvyklou a mimořádně zřídkavou událost, k níž nedošlo po celá desetiletí.

Skutečnost, že se takový incident stal den po půstu 9. avu, kdy truchlíme nad zničením našich chrámů, vyvolává pochybnosti a otázky, na jejichž obsáhnutí je lidská duše příliš malá a vyžaduje to sebezpytování.“ Rabín Rabinovič nevzpomněl událost z roku 2004, kdy se kus kamene zřítil v mužské části během Dne smíření (Jom Kipur) a zranil jednoho účastníka bohoslužby.

Arabská stanice Quds News Network (napojená na hnutí Hamás) měla ještě týž den o příčině jasno: stalo se tak „v důsledku pokračujících izraelských vykopávek“. 

Útok na reformní

Izraelští politici i náboženské autority jsou při vyjadřování k incidentu spíše zdrženlivé. Nejsilnějším výrokem proslul zatím náměstek jeruzalémského starosty Dov Kalmanovič (ze strany Židovský domov), který prohlásil, že reformní Židé by měli o pádu kamene „popřemýšlet“: „Nesmíme vykládat a interpretovat přírodní jevy jako znamení z nebes, protože cesty Stvořitele jsou skryté,“ zároveň však uvedl, že „pád jednoho z kamenů Západní zdi, tak blízko k 9. avu a přímo v kontroverzním místě, by na nás všechny mělo působit jako červené světlo. (…) Doporučuji reformním představitelům, Ženám zdi a dalším vyvolavačům sporů, aby zkoumali sebe sami, a nikoli zeď.“

A zatímco Kalmanovičovi političtí oponenti upozorňují na protichůdnost obou částí proslovu, úředníci z Izraelského památkového úřadu mají za povinnost zjistit tu obyčejnou, nenáboženskou příčinu události. A hlavně – musí najít způsob, jak zabránit, aby se něco podobného zopakovalo. Mohlo by to stát lidské životy. 

Ochrana Západní zdi

Prvním krokem bylo odstranění kamene za pomoci jeřábu a odvoz k podrobnému zkoumání. Zároveň památkový úřad provádí ohledání dalších částí Západní zdi, protože podobných puklin je ve zdi několik. Archeologové, přírodovědci a technici zatím nemají o příčině jasno, navíc zde mohlo jít o souhru několika faktorů. Podezření padá na rostliny, ptáky, sraženou vlhkost i dávnou technickou závadu. A nemají ani jednoznačný názor na to, jak moc je pravděpodobné, že k podobnému incidentu dojde brzy znovu.

Archeolog Zachi Dvira, který vede projekt na prosévání půdy z Chrámové hory (Temple Mount Sifting Project) pro Times of Israel prohlásil, že celá oblast Západní zdi je životu nebezpečná. Podle něj se událost může opakovat „kdykoli“ a úřady by měly alespoň na čas uzavřít všechna modlitební prostranství.

Meir Ben-Dov, jeden z týmu, který v roce 1967 pracoval na vykopávkách u Robinsonova oblouku, pro tentýž deník uvedl, že pád kamene nemá podle něj velký význam. „Spadl kámen – no a co? Stát Izrael kvůli tomu neskončil a ani kvůli tomu nepřijde Mesiáš.“ Zároveň současný vztah k Západní zdi a spory ohledně práva na bohoslužby označil za „obsesi“.

O problematickém stavu Západní zdi se nicméně ví už nejméně 4 roky, protože v roce 2014 byla zveřejněna podrobná studie, podle níž jednotlivé bloky kamene zvětrávají nerovnoměrně, některé až stokrát rychleji než jiné. Když ji geologové z Hebrejské univerzity – Dr. Simon Emmanuel a Yael Levensonová – zveřejnili, upozorňovali na nutnost urychleného řešení. 

Problém spočívá už v samotné struktuře zvolených kamenů: Některé části obsahují jemnější krystaly a ty se rozpadají mnohem rychleji než ty s pomalejší krystalizací a většími krystaly. (Samozřejmě, jde o krystaly viditelné přinejlepším lupou.) Jedním z návrhů tehdy bylo, ošetřit kameny chemickou látkou, která by sice nebyla vidět, ale zpevňovala by kámen a chránila jej před vnějšími vlivy.

Zdroj: ztis.cz, 26.7.2018


Zpět na zprávy