V novinách se objevila zpráva, že nejstarší muž světa zemřel v ohromujících 146 letech. Zdá se to jako extrémně dlouhý život, ale ve srovnání s věčností je to méně než kapka v moři. Jakub píše ve svém dopise: „Ani nevíte, co se stane zítra. Neboť co je tvůj život? Je to jen pára, která se na chvíli objeví, a pak zmizí.“
Každý člověk dostal určitý počet let, které má prožít na této zemi předtím, než se odstěhuje do věčnosti, kde čas neexistuje. To, jak naložíme se svým časem a jaká rozhodnutí učiníme během krátkého období, které trávíme ve svém smrtelném těle, bude mít věčné důsledky nejen pro nás, ale i pro ostatní. Každé rozhodnutí, každé slovo (viz Matouš 12:26-37) a každý skutek nese potenciál věčných následků. Co uděláme nebo neuděláme se svým časem, jestli naplníme Boží plán pro svůj život, jak se chováme k lidem, jak reagujeme na duchovní věci – to vše ovlivní, jak strávíme věčnost (viz Římanům 2:5-11).
„Dílo každého vyjde najevo. V onen den se to ukáže; bude to zjeveno ohněm, neboť oheň vyzkouší dílo každého člověka. Zůstane-li něčí dílo, které postavil, získá odplatu. Shoří-li něčí dílo, utrpí škodu; sám sice bude zachráněn, ale jen jako skrze oheň.”
Kázal jsem o těchto verších v uplynulých dnech a musím upřímně říci, že jsem byl tímto poselstvím osobně pohnut a zasažen. Je úžasné, že omezený čas, který máme, jednou provždy určí, jak strávíme věčnost. Jistě že otázka, jestli budeme na věčnost v nebi nebo v pekle je už zodpovězena, ale na věřící čekají ještě následky našich rozhodnutí a odměny za naši práci. Naše práce bude zkoušena a souzena ohněm.
Bible mluví o několika soudech. Před velkým bílým trůnem budou souzeni nevěřící. Satan bude souzen, také jeho démoni a padlí andělé. Víme, že všichni se budou muset poklonit před jménem Ježíš. Podle 5. kapitoly 2. listu Korintským budou souzeni i věřící.
„Ať už tedy zůstáváme doma anebo odcházíme, jde nám o to, abychom se mu líbili. Všichni přece musíme stanout před Kristovým soudem (béma), aby každý z nás dostal odplatu za to, co v těle vykonal, ať už to bylo dobré anebo zlé (bezcenné).“ (2. Korintským 5:9-10).
Během doby, kterou trávíme na Zemi, rozhodneme, kde strávíme věčnost. My, věřící, máme spasení zajištěné Kristem, který zaplatil nejvyšší cenu. Naše hříchy už byly potrestány na něm, když byl ukřižován. My už tedy neřešíme, jestli budeme trávit věčnost v nebi nebo v pekle, ale to, jak ji budeme trávit. Jak budeme žít ve věčnosti, je určeno odměnami, které dostaneme nebo nedostaneme, když vstoupíme do svých nebeských příbytků. Ve starém Řecku byla béma pódium, na kterém byl atlet vyhlášen vítězem a dostal věnec jako svou odměnu.
Moderní člověk chce žít pro dnešek. Mladá generace je zvyklá mít všechno, co chce, hned. Život je snadnější, než kdy předtím a nabízí pestřejší výběr, spoustu možností a příležitostí. Lidé žijí déle a mají příjemnější život. Myslím si, že to odvedlo naši pozornost od nebeského cíle.
I vyučování v církvích se nejčastěji soustředí na požehnání, uzdravení, pokoj a svobodu, které jsou pro nás dostupné v tomto životě. Často se povzbuzujeme, abychom přijali vírou věci, které pro nás Bůh má, tady a teď. Pokud nejsme opatrní, stáváme se sobeckými. Zaměřujeme se na své potřeby, své požehnání, svou víru. To způsobuje, že zapomínáme, že se nacházíme v ztraceném a hynoucím světě. Každý rok odchází do věčnosti okolo 56 miliónů lidí, z nichž mnozí budou už navždy odděleni od Boha a jeho lásky.
Když se zaměříme na věčnost, měníme se, máme správné priority a jsme schopni změnit svět. Tak, jak říká apoštol Pavel: „Kristova láska nás zavazuje. Jsme totiž přesvědčeni, že jeden zemřel za všechny, a tak zemřeli všichni. On zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, nadále nežili sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých.“ (2. Korintským 5:14-15).
Závěrem bych nám rád připomenul ještě jeden text a prosím tě, aby ses obrátil ve svém srdci na Boha s modlitbou, aby změnil tvou perspektivu. Pojďme se zaměřit radši více na sázení semínek, která zůstanou navěky, než investovat svůj čas a energii do věcí, které se rozplynou a zmizí.
„Když jste byli vzkříšeni s Kristem, vztahujte se k nebeským výšinám, kde Kristus sedí po Boží pravici. Myslete na nebeské věci, ne na pozemské, vždyť jste zemřeli a váš život je s Kristem ukryt v Bohu. Až se ukáže Kristus, váš život, tehdy se s ním ve slávě ukážete i vy.” (Koloským 3:1-4).
Přeložila: Lenka Pelíšková
Zdroj: milost.cz, 12.6.2017