Predstavujeme Církev víry v Českých Budějovicích

Sbor v Českých Budějovicích vznikl v roce 2011. Vznikl na základě slov Ježíše Krista o církvi, která přemáhá brány pekla, na základě výzvy našeho Pána – jděte to celého světa a kažte evangelium každému stvoření.

Jako věřící, který rostl na kázáních Reinharda Bonnkeho, přehrávaných na starých audiokazetách, jsem toužil po tom, více pro Pána pracovat, být odvážnější ve víře i v hlásání evangelia a tak mi nezbylo, než prohlásit sebe a svou manželku za základ charismatického letničního sboru „Naděje“ a začít pracovat.

Já jsem kázal, moje žena a dcera byly posluchači. Začali jsme se scházet 3x týdně v pronajatých prostorech, zakoupili zesilovací aparaturu Yamaha, židle, kazatelnu a těšili se, co bude dál.

Již několik let jsem sledoval práci sboru Milost v Banské Bystrici a o svých plánech a nadějích hovořil s pastorem sboru v Banské Bystrici, se kterým jsme dlouhá léta přátelé. Čím dál tím více jsem chápal jeho práci a čím dál tím víc se mi způsob, jakým buduje církev, líbil. Bylo proto logické, že když se zakládala Církev víry v Čechách, byl jsem při tom a náš sbor se stal součástí tohoto hnutí, této církve.

V té době se práce ve sboru celkem nadějně rozbíhala, pěkně jsme rostli a budoucnost se zdála růžová.

Ale přišly problémy. Jak se o nás začalo trochu mluvit, začali přicházet i noví lidé. Někteří se zabudovali a svou věrností, odhodláním jsou dnes oporou sboru a tvoří jeho páteř, mnoho lidí však přišlo z různého charismatického prostředí s myšlenkami, že konečně budou moci projevit své dary a uplatnit své ambice – když ale viděli, že naše práce jde velmi „konzervativně“ a držíme se Bible a čerpáme ze zkušeností bratří funkčních sborů, došlo k opakovanému „exodu“ těchto věřících z našeho sboru. Smutné, ale ne neobvyklé.

Možná také mnozí nebyli zvyklí na shromáždění 3x v týdnu, možná jim vadilo, že každý rok, od května do září jsme jednou za dva týdny na ulicích a evangelizujeme, možná jim najednou připadalo příliš náročné a zavazující být v takovémto sboru…

Pán nás ale vždy dokázal potěšit, takže se u nás objevila skupinka Brazilců, která dva roky pracovala a chodila do našeho sboru, přišli noví lidé, prostě život.

Podařily se nám i některé akce, na které jsme velmi hrdi – největší akcí byla organizace návštěvy Davida Hogana v r. 2016, v ČR a na Slovensku, kdy jeho službu shlédlo cca 3000 lidí (zůstáváme s ním a jeho týmem v kontaktu a občas za ním vyrážíme do Rakouska, kde často slouží).

Naší budoucností je tedy pokračovat v práci, chceme získat rodiny a začít práci v okolních městech v Jižních Čechách – Tábor, Písek, Jindřichův Hradec, Strakonice a další.

Musím se přiznat, že jsem si myslel před těmi osmi lety, že práce a růst sboru bude snadnější a půjde rychleji. Neviděl jsem tehdy, jak těžké je „dostat se lidem pod kůži“, jak těžké je stát proti předsudkům a nedůvěře v církev, v Boží služebníky. Lidé jsou dobře proočkováni nedůvěrou v náboženství a vše s tím spojené. Je to ovoce protireformace, ovoce nepřetržité činnosti – 600 let – Římskokatolické církve v našich krajích.

Budeme brečet?

Ne, tak jak říká náš drahý bratr: „POKRAČUJEME!“