Joe Ferreyra v slovenských a českých zboroch

V dňoch 15. – 25. marca druhýkrát navštívil Slovensko aj Čechy evanjelista a kazateľ Joe Ferreyra z Argentíny. Tento mladý Boží služobník cestuje po celom svete a prináša prítomnosť Svätého Ducha mnohým veriacim aj neveriacim.

Joe Ferreyra je synom pastorovcov Héctora a Anny Daniele Ferreyra. Sú zakladateľmi cirkvi Catedral de Milagros v Argentíne, ktorá má jeden centrálny zbor a približne 16 menších, ktoré pokrývajú celý región. Joe aj so svojimi súrodencami, sú už treťou generáciou pastorov v ich rodine, čo sa zjavne prejavuje na požehnaní v rodine aj v službe. Všetci jeho súrodenci slúžia Bohu, niektorí kážu, iní sú hudobníci. Joe sám bol profesionálny hudobník, až kým ho Boh nepovolal cestovať po svete ako evanjelistu. Väčšinou však nezabudne spomenúť svoju muzikantskú minulosť a občas ukázať svoj talent – hrá totiž na štyri hudobné nástroje.

Na Slovensko cestoval pastor Joe so zmiešanými pocitmi; čakal, že Slováci nebudú vedieť nič o Svätom Duchu, čo sa mu však vôbec nepotvrdilo. Už prvé zhromaždenia boli plné pomazania a Božej radosti. Pri spoločnom uctievaní s klasickou chválou Haleluja a niekoľkými ďalšími, sa vždy atmosféra naplnila slávou a ľudí sa dotýkal Boh. Niektorí boli uzdravení na duši alebo na tele. Po chvíľke uctievania si Joe zavolal všetkých dopredu, kládol na ľudí ruky a prorokoval. Musím povedať, že tak intenzívne prejavenú Božiu prítomnosť som videla málokde – viacerým ľuďom napríklad stŕpli ruky tak, že nimi nemohli ani hýbať, čo Joe nazýval elektrinou Svätého Ducha. Niekedy bez jediného dotyku alebo slova padali pod mocou Božou všetci, ktorí sa postavili dopredu na pódium. Tí, čo boli chorí, boli uzdravení. Veľmi silné svedectvo bolo, keď pani, ktorá mala problém s nohami, prišla dopredu bez bariel. Bolesť jej odišla, a keď zodvihla ruky pred Pánom, znovu sa veľmi prekvapila, lebo zistila, že má uzdravené aj ruky, ktoré dovtedy dvíhala len do výšky ramien.

Po uctievaní a službe nasledovalo väčšinou krátke, ale zato kvalitné slovo. Obsahom bola hlavne viera, uzdravenie, poslušnosť a úspech v živote. Joe kázal o tom, ako sa dá zmeniť Božie rozhodnutie naším konaním, k čomu použil ako príklad kráľa Ezechiáša. Napriek tomu, že mu Boh oznámil, že zomrie, on sa pokoril, plakal a volal na Boha a Boh mu dal ďalších 15 rokov života. Tak isto žena dosiahla priazeň nespravodlivého sudcu kvôli tomu, že naliehala a nevzdala sa. Veľký dôraz kládol Joe na to, že v našich rukách je možnosť mať požehnaný alebo prekliaty život, úspech alebo neúspech, vypočuté modlitby alebo nie. Základom je zachovávať všetko, čo je napísané v Božom slove, pokoriť sa, nevzdať sa a správne hovoriť. A, samozrejme, kľúčom číslo jedna k úspešnému životu je každodenný čas so Svätým Duchom v modlitbe a čítaní Biblie. To tento Boží muž považuje aj za spôsob, akým si udržuje stále pomazanie a Božiu priazeň.

Už prvé zhromaždenia boli plné pomazania a Božej radosti.

Po kázaní slova znovu zavolal ľudí dopredu a nejaký čas sme strávili v uctievaní, počas ktorého kládol ruky a vyháňal choroby a bolesti, ktoré neodišli na začiatku. Úplne na záver povzbudil ľudí k dávaniu a vyučoval princípu sejby a žatvy vo všetkých oblastiach. Ako príklad používal svoje vlastné svedectvo, ako zasial svoju jedinú gitaru hudobníkovi v cirkvi a za niekoľko mesiacov zožal dvadsaťnásobne vyššiu sumu, ako bola hodnota gitary. Potom požehnal ruky všetkých, ktorí dávali do zbierky a ak neboli k dispozícii bicie, na ktorých by mohol ukázať svoj hudobnícky talent, s úsmevom sa rozlúčil.

Napriek tomu, že neustále cestovanie a každodenná služba sú pre tohoto mladého evanjelistu unavujúce, vždy pred bohoslužbou akoby nabral nové sily a slúžil s energiou a elánom. Počas dňa väčšinou oddychoval v hoteli alebo sa poobzeral po miestnych nákupných centrách. Jeho jedinú návštevu slovenských hôr (Donovaly), ktorú hodnotil veľmi pozitívne, zakončil odhodlaním naučiť sa lyžovať – niekedy v nedohľadnej budúcnosti.

Zo Slovenska celkovo si vraj odnáša veľmi dobré dojmy, špeciálne sa mu páčilo priateľské správanie ľudí, hlad po Svätom Duchu, reštaurácie s tradičným dreveným dizajnom a, samozrejme, príroda. Okrem toho, už sa teší na svoju ďalšiu službu v tejto krajine, veľmi rád by sem prišiel aj s rodinou, čisto rekreačne.

Potešujúce je, že v niektorých zboroch sa vraj cítil ako doma, kvôli rovnakej atmosfére, uvoľnenosti a citlivosti na Svätého Ducha. Ocenil prepracovanie detailov a tiež kvalitne urobené technické záležitosti, s ktorými nemal vo všetkých krajinách pozitívne skúsenosti.

Ak si niekto myslí, že po turné na Slovensku a v Čechách má tento mladý kazateľ voľno, je na omyle. Už za pár dní totiž cestuje, aj s rodinou, na ďalšiu kampaň s názvom Enciende America (Zapáľ Ameriku) po krajinách Latinskej Ameriky a Spojených štátov. Veríme, že jeho služba prinesie ešte veľa ovocia a tešíme sa, keď sa znovu vráti do našich krajín s Božím ohňom a pomazaním.

Rozhovor s Joe Ferreyrou

V minulém měsíci naše sbory v Čechách a na Slovensku navštívil mladý pastor z argentinské církve Catedral de Milagros. Shromáždění doprovázela silná Boží přítomnost a zázračná uzdravení. Řada lidí, která navštívila naše shromáždění, přijala Boží požehnání, nebo se obnovila ve vztahu s Ježíšem Kristem. Mladý pastor ve věku dvaceti osmi let Joe Ferreyra cestuje mezi Jižní Amerikou, Spojenými státy a Evropou. Položili jsme mu několik otázek, abychom se dozvěděli víc o jeho službě a církvi, kterou založili oba rodiče Ferreyrovi, v době kdy Joe byl ještě malý chlapec.

Při rozhovoru jsi nám sdělil, že pocházíš z Evropy, mohl bys nám více prozradit o svých kořenech?

Můj dědeček je původem z Itálie, přistěhoval se do Argentiny, moje maminka je Italka, mám i italské občanství, ale narodil jsem se v Argentině.

Tvojí rodiče vedou v Argentině církev Catedral de Milagros ve městě Concordia – Erte Ríos (430 km severně od Buenos Aires), mohl bys nám říct, jaké byly začátky tohoto sboru?

Založení této církve bylo závislé na práci Ducha svatého. Bůh naši rodinu povolal v tomto městě. Původně rodiče cestovali na jiné místo, ale Duch svatý mým rodičům ukázal, že mají zůstat právě v Concordii, se třemi dětmi, mnou a mými sourozenci, neměli jsme nic, byli jsme bez domu, úplně sami. Otec zaplatil v rádiu reklamu a na první shromáždění přišlo osm lidí, byli to všichni katolíci. Tito lidé odevzdali svůj život Bohu, přijali Ježíše do svého srdce. Na shromážděních se projevovala silná Boží moc a lidé byli zázračně uzdravováni. Poté začalo přicházet víc a víc lidí. Dnes má tato církev víc než čtyři tisíce lidí. Část roku jsem v Argentině a druhou část sloužím ve Spojených státech, kde evangelizuji. Máme velké evangelizační kampaně a navštěvujeme místa po celém světě.

Už celá desetiletí u nás slýchávám řadu svědectví o argentinském probuzení, můžeš nám ho přiblížit z pohledu vaší církve?

Naši církev v Argentině si Bůh mocně používá, máme televizní pořad, kde lidé třikrát denně mohou vidět mocné Boží působení a zázraky, například i to, jak Bůh uzdravil několik lidí z nemoci AIDS, z rakoviny a celé řady nemocí. To pravidelně vysíláme přes televizi. Lidé jsou hladoví po Bohu. Shromáždění trvá i v okolních městech nepřetržitě celý týden a v neděli máme dvě bohoslužby přímo ve městě Concordii. Na shromážděních je silná Boží přítomnost a životní situace lidí se mění.

Často jsem slýchával, že rodiče, především otcové, kteří vedou velké církve, nemají čas na své vlastní děti. Mohl bys nám říct, jaká byla v průběhu dětství a dospívání tvoje skutečnost?

Mojí rodiče sloužili oba, na nás děti měli dostatek času, když můj otec cestoval, věnovala se nám maminka. Je pravdou, že pastoři berou své děti do církve, ale nevěnují se tomu, aby jejich děti zažili Boží přítomnost. Děti rostou, ale nemají osobní zkušenost s Bohem. Mí rodiče se nám jednou do týdne věnovali osobně, modlili se za nás a Duch svatý se nás dotýkal, byl jsem už od dětství zasahován tímto pomazáním. Vzpomínám si, že každé úterý od osmé večer, místo sledování televize, jsme si sedli kolem stolu, modlili se a uctívali Pána. Byla na nás silná pečeť Božího pomazání, které jsme nemohli odolat. Proto je důležité, aby všichni pastoři i vedoucí měli čas na své děti, poté se jejich děti nevzdálí a nebudou zranění. Děje se to po celém světě, že dětí pastorů se vzdálí díky tomu, že nepoznají Boha osobně. Mí rodiče byli příkladem a dali si záležet, abychom poznali osobně Boží přítomnost.

Kľúčom číslo jedna k úspešnému životu je každodenný čas so Svätým Duchom v modlitbe a čítaní Biblie.

Když jsi před necelým měsícem sloužil na shromáždění v Ostravě, zmínil jsi, že ti Duch svatý osobně jednoho dne ukázal, že jsi pro jeho službu připraven. Mohl bys nám říci, co tomu předcházelo?

Stalo se to ve Washingtonu před tím, než jsem šel na jednu bohoslužbu. Duch svatý se mě ve snu zeptal: „Víš, proč si tě používám? Ne kvůli tvému talentu, ne proto, že si to zasloužíš, ale protože jsi připravený.“ Porozuměl jsem tomu. Bůh čeká, abychom byli připraveni. Než nás povolá, chce vědět, zdali jsme připraveni za něj i trpět. Lidé si často myslí, že sloužit Bohu je krásné. Cestovat po světě, být slavný, nebo být bohatý, ale není tomu tak, služebník musí zaplatit vysokou cenu. Tehdy mi Duch svatý zjevil ve Washingtonu: „Otevřu ti více dveří, protože vidím tvé odhodlání, tvou připravenost.“ Proto bych chtěl říci všem mladým křesťanům, aby odevzdali Bohu celý svůj život. Někdy to říkáme jen svými ústy, ale nejednáme tak. Bůh hledá připravené lidi.

S jakým největším zázrakem ses ve svém životě setkal?

Za největší zázrak ve svém životě považuji sebe, protože když jsem měl závažnou nehodu, Duch svatý mi řekl: „Nechám tě žít, protože mám s tebou svůj plán.“ Vůbec jsem si nepředstavoval, že Bůh se mnou bude pracovat v tak rozsáhlé službě. Sám jsem to nechtěl. Často si lidé myslí, že největší zázrak je třeba to, že ochrnutý začne chodit, ale podle mě jsou větší věci, které Bůh dělá v naší duši, že můžeme žít a sloužit mu, poznat Ducha svatého. To je pro mě zázrak. Nezasloužil jsem si přijmout to pomazání, které jsem přijal. Viděl jsem lidi, kteří byli uzdraveni z viru HIV (nemoci AIDS), z rakoviny, viděl jsem uzdravení z nádorů. Vyrůstal jsem v prostředí plném zázraků. Mně osobně ani tak nefascinují zázraky, jako Boží přítomnost, když Duch svatý sestoupí na shromáždění.  Jak se proměňuje atmosféra. Zázraky v Latinské Americe křesťany doprovázejí již dlouhou dobu, což očekávají křesťané i zde v Evropě. Když jsem byl ve Valencii ve Španělsku, jeden člověk, který nemohl chodit, vstal z invalidního vozíku. Řekl jsem: „Ve jménu Ježíše, postav se!“ a Bůh ho uzdravil. Pokud mám odpovědět na otázku, kterou si mi položil, tak největší zázrak je ten, který Bůh učinil v mém osobním životě.

Na YOU TUBE jsme viděli video, kde se za tebe modlil Benny Hinn, jak dalece tě jeho služba ovlivnila?

Byl pro mě jako otec, i když jsem s ním moc času netrávil. Včetně mých rodičů mě hodně ovlivnil. Skrze něho mi Bůh ukázal cestu pomazání. Posledně jsem byl v Kalifornii, kde mi moji kamarádi rezervovali dobré místo na shromáždění, ale pracovní vztah s ním osobně nemám. Když mě tam vidí, tak mě zavolá a modlí se za mě. Mám rád jeho službu.

V roce 2002 Argentina vyhlásila státní bankrot, podobnou situaci řeší Evropská Unie, jejíž členský stát Řecko je dlouhodobě ohrožen státním bankrotem. Když si vzpomeneš na událost Argentinského krachu, jak tato situace, ovlivnila křesťany a tvoji rodinu.

V této době situace v Argentině byla velice těžká. Pamatuji si, že mojí rodiče museli zaplatit za budovu, televizi a rádio. Když přišel státní krach, hodně lidí odcestovalo do Španělska, protože u nás nebyla práce. Bůh tehdy ukázal mým rodičům, že udělá výjimku se svým lidem, který zachovává jeho slovo. Tehdy vše záleželo na víře, protože stát neměl peníze, lidé místo peněz dostávali lístky, byla to skutečná krize. Co z toho ale vyplynulo, že nakonec rodiče mohli zaplatit sborovou budovu. Televize i rádio pořád vysílaly a lidé do církve stále přicházeli. Bůh dodržel své slovo. „Po tvém boku padnou tisíce a desetitisíce, ale tebe se to nedotkne.“ Často kážeme o tom, že Bůh rozdílně jedná s křesťany. Stát tehdy velmi trpěl, ale křesťané byli pozdvihnuti Boží rukou. Nyní se stát Argentina ekonomicky zvedá, povstává.

Jak velká shromáždění navštěvuješ, když cestuješ po světě?

V mnohých státech dělám mravenčí práci, musím často navštěvovat malé sbory, dělám to se vší láskou, jako kdyby tam bylo i pět tisíc lidí. Ježíš mluvil k jediné ženě a rovněž promlouval k zástupům. Ježíš nebral ohled na to, kolik lidí přijde. Já mám stejný postoj, je mi to jedno, kolik lidí na shromáždění přijde. To co hledám, je velká Boží moc.

Tento týden jsem se modlil za stovky lidí. Viděl jsem v mnohých lidech dílo Ducha svatého.

Jakou máš radu pro křesťany, kteří by obdobným způsobem chtěli následovat Ježíše. Jsou nějaké zásady, aby člověk získal kolem sebe takovou silnou Boží moc?

Když si tě Bůh nevyvolí, tak se do žádné služby netlač. On nepotřebuje dobrovolníky. Velcí Boží lidé byli vybráni. Například si vybral Davida, Josef byl vybrán mezi svými bratry, Mojžíš byl rovněž vybrán. Pomazání je na druhém místě. A jak to můžeš odhalit, že si tě Bůh vyvolil? Musíš s ním trávit čas a začneš to i cítit a budeš vědět, zda tě chce pro kázání, zpěv, návštěvy ve věznicích, či nemocnicích. Bůh tě nepomaže pro jiný úřad. Když tě nepovolá pro to, abys zpíval, tak tě ani nepomaže pro to, abys zpíval. Já jsem pochopil, že mě povolal jako evangelistu, on mě pomazává pro tento úřad a proto jsem i úspěšný. Jsou lidé, kteří nejsou úspěšní, protože se sami zvolili. Kdyby Davidovi bratři chtěli jeho místo, tak by z toho nic nebylo, protože Bůh si vybral právě Davida, Šalamouna a ne jejich bratry. On si vybírá lidí a to nezávisí od nás. Hledejte Boží přítomnost, abyste věděli, jaký záměr s vámi on má. Poté vás pomaže a budete ve své službě úspěšní. Budeš mít vztah s Pánem a budeš vědět, kde je tvé místo. Daniel a Jan věděli, kde je jejich místo. Boží muži to věděli. Ježíš si učedníky vyvolil. Byl jsem zpěvák a muzikant. Rád jsem hrál rockovou hudbu. Nepředstavoval jsem si sebe v obleku, ale Bůh ke mně velice silně promluvil. Změnil moje způsoby, poté mě povolal a pomazal do služby. Jsou lidé, kteří nechtějí. Saul také nechtěl být apoštol. Pronásledoval církev. Ježíš se mu zjevil, povolal ho. Je to něco Božího, něco z nebe, není to lidské. Lidé, kteří chcete sloužit, nestarejte se, co budete dělat. Snažte se poznat Pána a být s ním v hlubokém vztahu. Když vám něco bude chtít říct, tak vám to sdělí. A nedělejte nic ze svých vlastních sil.

Všiml sis nějakých rozdílů mezi lidmi v církvích u nás a v Argentině? Jak vypadá z tvého pohledu práce v našich sborech?

Jsem velice spokojen s církví Milost ve všech městech, která jsem navštívil. Velice jsem si to tu užil, na shromážděních bylo hodně lidí žíznivých po Bohu, lidí, kteří věří v Ducha svatého. Lidé se zde ke mně chovali velice příjemně, je to podobné jako v Argentině, stejně charizmatické. Myslím si, že vstoupíte do velkého probuzení. Protože lidé ve vašem společenství po Božích věcech hladoví. Mít po Bohu hlad je nejdůležitější zásada. Vaše církev roste. Nespí a lidé se probouzejí. Tento týden jsem se modlil za stovky lidí. Viděl jsem v mnohých lidech práci Ducha svatého.

Tvrdí se, že my Středoevropané jsme moc intelektuální, odměření a chladní, naopak Jihoameričané jsou spontánní, srdeční a více otevření na duchovní věci.

Myslím si, že tomu tak není, nevidím rozdíl mezi lidmi v Argentině a zde.

Jací lidé se v Argentině obracejí na vašich evangelizacích?

Jsou různí z celého spektra společnosti, i lidé z alkoholismu, drog, okultismu, což se dá dosáhnout především duchovním bojem. Soustřeďujeme se na duchovní boj, každý den se modlíme proti působení démonických sil, mocnostem, alkoholismu, prostituci a všemu ostatnímu.

Co by si vzkázal křesťanům na Slovensku a v České republice?

Chtěl bych vám říct, že jste nádherný lid, máte krásná srdce. Bůh vám chce dát víc. Jen dál pokračujte a buďte soustředění na přítomnost Ducha svatého. Potom se lidé postaví z vozíku, budou uzdravení rakoviny a sbory budou plné života. Vše pochází od pramene Ducha svatého, Ježíše a Otce. Často se soustřeďujeme na jiné věci. Ježíš říkal učedníkům, modlete se a bděte.  Satan hledá, jak by nás zničil. Buďte probuzení v duchu, dávejte pozor na své děti, na své ženy, na svůj sbor, hledejte pramen a buďte bdělí. Dávejte na sebe pozor každý den, aby nám zloděj neukradl požehnání. Když zůstáváme v Ježíši, ďábel se nás nemůže dotknout. To vzkazuji lidem v Čechách i na Slovensku. Když já tak mladý z Argentiny to můžu, tak i vy to můžete v silách Pána. Pozdvihněte a neste světlo Ježíše Krista na každé místo. Ať vás Pán žehná.

Ptal se: Josef Pukančík