Misijní skupina Brno-Kuřim

Přestože začátek naší skupinky byl malý, náš počet narůstá a věříme, že konec bude velký.

Psal se rok 2003, když se začaly scházet v Kuřimi křesťané z různých brněnských denominací, kteří toužili založit v tomto městě letniční křesťanský sbor. Nově vznikající skupina však neměla pevné základy ohledně fungování církve, chyběly jednotné biblické pohledy ve věcech víry. Od roku 2005 navázaly dvě rodiny z této skupiny užší vztahy s Křesťanským společenstvím v Prostějově a v roce 2006 došlo k odchodu části křesťanů, kteří netoužili po větší Boží moci, nevěřili v možnost působení satanských sil v životě znovuzrozeného křesťana a zavrhli vyučování pocházející od Dereka Prince a sboru Hit Gyülekezete.

Po tomto rozdělení nastala ještě těsnější spolupráce s Křesťanským společenstvím Prostějov. Jedna rodina otevřela svůj dům ke společnému scházení. Během prvního roku se postupně začali přidávat další lidé, takže se stěží vešli do obývacího pokoje. Tehdy nás bylo asi deset dospělých a pět dětí. Scházeli jsme se večer, kdy děti už spaly, abychom měli nerušený čas. Velkou pomocí nám byli manželé Radek a Majka Hasovi, pastorský pár KS Milost Prostějov, kteří pravidelně každé úterý přijížděli, aby nám sloužili Slovem. Byli nám velkým povzbuzením a modlili se za nás, takže jsme se pomalu, ale jistě dostávali z různých zranění. Naše životy se začaly napravovat. Viděli jsme, že v tomto zápase nejsme sami, ale že i na lidské rovině je tu někdo, kdo má o nás zájem. Pravidelně přijížděl i Roman Gregovský s kytarou. Přijížděli i další členové sboru, aby nás povzbudili svým svědectvím. Potřebovali jsme to. Byli jsme všichni vyprahlí a toužili jsme po tom, co jsme viděli a zažívali v jejich sboru. Hltali jsme Boží Slovo a toužili po projevech Ducha Svatého ve svých skoro už vyprázdněných životech. K původním dvěma rodinám se přidal také Tomáš Kuba, který už byl členem prostějovského sboru. Zpočátku začalo jezdit jedno auto trasu Kuřim-Brno-Prostějov a zpět, později se přidalo další a další.

Ve sboru jsme byli všichni mile přijati a dojati láskyplnou atmosférou plnou přítomnosti Ducha Svatého, jak jsme to předtím dlouho nezažili. Velice jsme toužili prožívat Boží doteky a toužebně očekávali změnu v našich životech. Bůh nás nenechal dlouho čekat. Postupně naplňoval touhy našich srdcí. Prožívali jsme přítomnost Ducha Svatého - spravedlnost, pokoj a radost. Začali jsme poznávat Jeho sílu a moc ve svých životech. Po velké touze, půstu, modlitbách a po vzkládání rukou došlo k uzdravení z artrózy kolen jedné starší sestry. Byla pokřtěna mladá maminka a šest dětí. Během roku se přidalo ke skupince dalších několik lidí. Mnozí se nás ptali, proč jezdíme tak daleko, když v Brně je několik křesťanských společenství. Dnes víme, že když dva dělají totéž, vůbec to nemusí být totéž. Jen tam, kde se káže Kristus a Boží Slovo v Duchu a v Pravdě se Bůh přiznává ke svému lidu, stává se živým a Jeho skutky jsou zřejmé.

Po roce těchto změn jsme přešli do malého sálu Kulturního domu Rubínek do blízkého Brna, kde se pravidelně každé úterý scházíme ke společné bohoslužbě. Teď přijíždí 2-3 auta z Kuřimi naplněná lidmi, kytarou a klávesami a jedno auto naplněné služebníky z Prostějova. Počet se zhruba zdvojnásobil, tak jak jsme se modlili. Rozmnožili jsme se i přirozeným způsobem tak, že se narodil nejmladší člen skupinky. Ze sboru v Popradu nám poslal Bůh posilu v podobě kytaristy Radka Drlíka, studentky farmacie a dvou studentů VUT. Postupně nám Bůh přidává nové a nové lidi, ze kterých se velmi radujeme. V současné době se schází původní jádro a další, celkem v počtu kolem dvaceti lidí. Čtyři muži se schází pravidelně k pátečním modlitbám a k duchovnímu boji. Byl ustanoven vedoucí misijní skupiny, Tomáš Kuba.

Každý měsíc promítáme v různých částech Brna evangelizační filmy a svědčíme lidem kolem nás o mocném Božím jednání a proměně našich životů a věříme, že se bude stále více lidí přidávat k tomuto dílu.

Velkým přínosem jsou pro nás konference na Slovensku a návštěvy služebníků ze Slovenska. Ženy pravidelně přijímají duchovní potravu skrze vyučování Majky Hasové na shromáždění žen v Prostějově.

Bůh se přiznává ke svému dílu. Vede nás do odpuštění, pokání a modliteb. Nedávno došlo k uzdravení jedné nové sestry z cysty. Naším cílem je co nejvíce se přiblížit k Bohu, aby se On mohl přiblížit k nám. Proto chceme být nejen horliví posluchači Božího Slova, ale i jeho vykonavatelé a nestát v cestě Božímu dílu. Chceme být větším světlem a solí pro lidi okolo nás. Toužíme po tom, aby skrze naše zachráněné životy a svědectví mohlo přijít ke svému Spasiteli co nejvíce lidí a mohli tak být zachráněni pro věčný život v Kristu Ježíši. Pro letošní rok máme vizi padesátičlenného společenství.

Amen.

SVĚDECTVÍ

Tímto svědectvím bych chtěla vzdát chválu a čest Bohu za život.

Vše začalo koupí a přestěhováním se do našeho nového domku v Kuřimi v létě 2003. Pro mě to byla velká změna, v té době se mi změnil život v každé oblasti. Do té doby jsem byla extrovertní spokojená žena užívající si života. Postupně jsem však začala prožívat stavy smutku, zoufalství, depresí, sebelítosti, začala jsem se uzavírat do sebe. Hlavu jsem měla plnou těch nejčernějších myšlenek, které začaly přerůstat do takových stavů, že jsem v noci místo pokojného spánku brečela, že nevím, co je pravda a lež a že se reálně zblázním a nic s tím nenadělám. Myšlenky byly tak silné, že přerůstaly zdravý rozum. Cítila jsem, že není v mých silách nad tím zvítězit. Snažila jsem se můj stav konzultovat s různými lidmi z církve, kam jsme dříve chodili, ale nikdo mi nerozumněl a nedokázal poradit. Dokonce se proti mě postavil i vlastní manžel, myslící si, že nejsem schopná se přestěhovat. Zůstala jsem úplně sama bez porozumnění, pomoci a vidění změny k lepšímu. Stav přerostl do takové míry, že se mi zdával sen o bílé zdi, proti které se velmi rychle rozjedu autem a bude klid. Ale moc dobře jsem věděla, že by nebyl klid. A také jsem věděla, že tady mám dvě děti, o které se musím postarat. Nenáviděla jsem život, počítala každou minutu, kdy bude další den zase za mnou a vůbec nevěděla, co dál. Dostávala jsem rady typu: „Kopej na zahrádce a zapomeneš.“ Ale nezapomněla. A bylo stále hůř. Několikrát jsem jela autem a už to chtěla ukončit, ale vždy jakoby Boží ruka stáhla mou nohu z plynu. Balancovala jsem na hranici života a smrti.

V tomto stavu jsem se z Boží milosti seznámila s prostějovským sborem plným moci a síly Ducha Svatého, což pro mě byla nová věc. Díky péči prostějovského pastorského páru jsem začala poznávat duchovní síly a boj proti nim. Začali jsme jako rodina jezdit na shromáždění do Prostějova a růst v poznání Boha a Jeho slova, naplňování se Duchem Svatým a osvobozováním našich životů. I když se na nás spousta lidí dívalo jako na blázny, kteří jezdí každou neděli a i častěji 75 km do sboru, když v blízkém okolí je jich několik, my věděli své.

Díky Bohu jsem se naučila postavit tomu zlému a vyhnat ho z mé mysli i z mého života a rodiny. Postupně se můj žal a zoufalství proměnily v radost. Stále více se raduji z každého nového dne, z každého nového vítězství. Bůh se po 13 letech mého křesťanského života stal opravdu mým Pánem. Dnes stojím ve chvále a s obrovskou vděčností v srdci chválím Boha za proměnu mého života i celé mé rodiny. Vždyť On zachránil ze zkázy můj život! Díky mocnému Božímu jednání v našich životech uvěřila jedna má kamarádka, další znovu zahořela a několik dalších má o čem přemýšlet. Raduji se z vydanosti a víry našich dětí i z víry jejich kamaráda Patrika.

Jsem velmi vděčná za sbory Milost, za pomazání, moudrost, moc a sílu Ducha svatého na shromážděních i za každého vydaného služebníka v nich sloužícího. Kéž vám Bůh stále více žehná, kéž stále více Jeho slávy přichází na naše životy, kéž jdeme každý den od síly k síle a od vítězství k vítězství.

Simona Procházková

* * *

Od doby našeho obrácení v roce 1994 jsme byli s manželkou členy letničního křesťanského sboru v Brně. V témže roce jsme poprvé na shromáždění prožili vylití Ducha Svatého v moci a síle při službě hostujícího bratra Gabriela Minárika, pastora popradského sboru, který se za nás také modlil a lámal prokletí neplodnosti. Po tomto vysvobození nám Bůh daroval syna Vojtěcha a později syna Jana.

V roce 2003 jsme po přestěhování do blízké Kuřimi opustili náš sbor a pokoušeli se uvést do života spolu s dalšími kuřimskými křesťany, pocházejícími z různých brněnských sborů, nové společenství. Na jaře roku 2005 jsme se s manželkou na pozvání pastora prostějovského sboru Křesťanského společenství Milost Radka Hasy poprvé zúčastnili v Olomouci shromáždění vedeného pastorem Jaroslavem Křížem z Banské Bystrice. Ihned na začátku chval byla zřejmá Boží přítomnost. Náš Pán je tady! Po mnoha letech jsem mohl znovu prožít vnímatelnou Boží přítomnost na bohoslužbě, možnost Boha svobodně z celého srdce chválit. Jaká je to milost, že člověk může během chval prožívat opravdové štěstí, radost a vděčnost, nemusí marně bojovat se zlými myšlenkami a vidět kolem sebe často zachmuřené sedící sourozence. Zde všichni vypadali šťastní! Boží Slovo říká: „Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá, dokonce i mé tělo spočine v naději. Cestu života jsi mi dal poznat, ve své přítomnosti mě sytíš radostí.“ (Sk 2:26,28) Následovalo kázané slovo v moci a síle Ducha Svatého, které jsme tolik let neslyšeli. Na toto shromáždění vzpomínám jako na jeden z mých největší zážitků. Kdybych tak mohl být toho pravidelně účasten! Dočkali jsme se - díky našemu dobrému Bohu jsme se začali pravidelně zúčastňovat nedělních bohoslužeb v prostějovském sboru a Boží dílo bylo také dobře založeno nejprve v Kuřimi a později i v Brně. Pravidelná setkání vedená pastorem Radkem Hasou probíhala zpočátku u nás doma v obývacím pokoji a jak přibývalo množství sourozenců, bylo třeba najít odpovídající místo. Začali jsme se scházet v prostorách kulturního domu Rubínek v Brně. Po čase duchovní obnovy, kdy se nám vracela důvěra v Boha a Jeho Slovo, prožíváme veliké změny a to jak Bůh žehná a pozvedá životy celé naší rodiny, oba synové, Vojtěch a Jan, byli ve věku 7 a 12 roků pokřtěni ve vodě a oba také přijali křest v Duchu Svatém, starší syn Vojtěch slouží pravidelně na brněnském shromáždění ve chvále. Stejně se pozvedají životy sourozenců v Kristu, se kterými jsme sdíleli podobný osud a s nimiž se můžeme podílet na nově vznikajícím Božím díle v Brně a Kuřimi. Chvála buď Bohu, který nám dává vždy vítězství v Kristu!

Milan Procházka