Boží království totiž není v řeči, ale v moci. (1. Korintským 4,20)

Tajemství kumránské knihovny

zvitky-opt.jpeg

Jeden z nejdůležitějších objevů v dějinách biblické archeologie

V Jeruzalémě, nedaleko budovy izraelského parlamentu Knessetu, se nalézá Svatyně Knihy. Budova, jejíž střecha má tvar uzávěru nádoby, ve které se ve starověku uchovávaly svitky, v sobě ukrývá snad nejcennější artefakt, který si turisté během dovolené v Izraeli mohou prohlédnout. Jde o nejstarší kopie biblického textu, které kdy byly nalezeny. K jejich objevu došlo v roce 1946. Nález „svitků od Mrtvého moře“, jak se jim někdy říká, přepsal dějiny biblické archeologie. Našly se kopie biblického textu o více než 1000 let starší než ty nejstarší biblické texty, které byly do té doby k dispozici.

Jak došlo k objevu svitků

V zimě v roce 1946 pásl Muhammad ed Díb, mladý beduín z kmene Ta‘ámire, ovce v Judské poušti. Při hledání jedné z nich našel ve zvětralých vápencových skalách nedaleko Mrtvého moře jeskyni a v ní několik keramických střepů a kožené svitky. Byla to první z celkem jedenácti jeskyň, které byly v té oblasti objeveny a obsahovaly vzácné starověké svitky. Onen mladý beduín ve svém nálezu neviděl žádnou historickou hodnotu, chtěl však využít kůži ze svitků. Vzal je tedy s sebou a na jaře v roce 1947 je v Betlémě prodal obuvníkovi Chalílovi Iskanderovi Šahímovi, aby s nimi vyspravoval boty. Obuvník však nebyl hloupý a pochopil, že na pergamenu je něco napsáno. Vzal jeden ze svitků a odnesl ho do Jeruzaléma k syrskému opatovi kláštera sv. Marka. Rychle vyšlo najevo, o jak důležitý objev se jedná. Tři ze svitků okamžitě koupil izraelský archeolog prof. E. L. Sukenik pro Hebrejskou univerzitu v Jeruzalémě. Když si patriarcha syrské pravoslavné církve ve Východním Jeruzalémě Mar Athanasius Samuel uvědomil, jakou nevyčíslitelnou hodnotu svitky mají, okamžitě koupil ty zbývající a v roce 1948 čtyři z nich propašoval do Spojených států Amerických.

V červnu v roce 1954 se v amerických novinách Wall Street Journal objevil inzerát následujícího znění: „Čtyři svitky od Mrtvého moře. Biblické rukopisy datované nejméně do roku 200 před Kristem jsou na prodej. Jde o ideální dar pro vzdělávací či náboženskou instituci od jednotlivce nebo skupiny.“ Jakmile se o inzerátu dozvěděla Hebrejská univerzita v Jeruzalémě, začala se delikátní vyjednávání. Svitky koupili prof. Mazar a syn prof. Sukenika, Jigal Jadin za 250 000 amerických dolarů a přivezli je zpět do Jeruzaléma, kde byly vystaveny v Rockefellerově muzeu a později, po šestidenní válce v roce 1967, byly převezeny do Svatyně Knihy.

Když se beduíni dozvěděli o hodnotě nalezených svitků, začali horečnatě prohledávat okolí zřícenin starověké osady Kumrán (Chirbet Kumrán), kde byla objevena první jeskyně. Postupně se amatérským i profesionálním způsobem podařilo najít jedenáct jeskyní, obsahujících neuvěřitelné množství starověkých svitků a jejich fragmentů. Pátrání po svitcích komplikovala velmi zlá a nestabilní politická a bezpečnostní situace. Krátce po nálezu prvních svitků vznikl stát Izrael a začala válka o jeho přežití a nezávislost uprostřed nepřátelsky naladěného moře arabských národů. Pátrání brzdily také nedostatečné archeologické a finanční možnosti Jordánska, pod jehož správu oblast Kumránu spadala. Seriózní systematické archeologické pátrání bylo těmito okolnostmi téměř vyloučeno. Po svitcích pátraly skupiny beduínů pod vedením svých kmenových náčelníků. Našlo se celkem 972 jednotlivých dokumentů nebo jejich zlomků. Potom, co se vědeckým institucím podařilo svitky získat, začalo vědecké zkoumání nálezů a jejich publikování.

Před vědci ležel nelehký úkol nálezy roztřídit, spojit jednotlivé fragmenty a vše důkladně zaznamenat. Už v roce 1948 se podařilo zveřejnit první podrobnější údaje o svitcích, včetně fotografií. Nejprve byly publikovány dokumenty nalezené v první jeskyni, a to už mezi roky 1950 a 1956. Nálezy z 8 dalších jeskyní byly zveřejněny v roce 1963 a v roce 1965 byl publikován Svitek Knihy žalmů z jeskyně č. 11. Překlady svitků do angličtiny a jiných jazyků následovaly brzy potom.

Práce na rekonstrukci svitků

Většinou šlo o kožené svitky, které se velmi podobaly klasickému pergamenu. Byly vyrobeny z kůže kůzlat a jehňat. Nepatrné množství nalezených rukopisů bylo psáno na papyru. Některé rukopisné svitky byly uloženy v keramických nádobách, jiné se našly volně položeny. Některé z rukopisů byly velmi poškozené, buď byly rozpadlé na drobné zlomky, nebo zničené vodou a přeměněné v černou klihovitou hmotu. Je možné, že některé z nich byly poničené už ve starověku. K obsahu některých nečitelných rukopisů nám pomohla infračervená a ultrafialová fotografie. Sestavování fragmentů, které původně tvořily rozsáhlé dokumenty, bylo také velice obtížné. Bylo to jako sestavování množství neúplných skládaček puzzle, jejichž dílky byly vzájemně promíchány. Vědci museli dokonale rozlišit materiál jednotlivých svitků a vodítkem jim byla také skutečnost, že jednotliví písaři měli různý rukopis. Situaci komplikovalo i to, že v některých případech se v polovině svitku vyměnil písař.

Datování svitků

svatyna-opt.jpegVědci zpočátku nečekali, že by se jednalo o autentické rukopisy. Ve svaté zemi se totiž žádné tak staré dokumenty nedochovaly. Autenticita dokumentů byla však přijata a jejich datování se zpočátku odhadovalo na 4. nebo 5. století př. Kr. Později se datování svitků pomocí kombinace rádio-uhlíkové metody s jinými archeologickými metodami s přesností vymezilo na roky mezi 150 př. Kr. až 70 po Kr.

Svitky byly v jeskyních uloženy různě. Některé byly pečlivě zabaleny a uloženy v keramických nádobách, jiné byly naopak nedbale uloženy. Existují různé hypotézy o tom, proč tomu tak bylo. Převládá názor, že jeskyně byly skrýšemi, do nichž kumránská komunita (zmíníme se o ní ještě později) ukryla svou knihovnu ze strachu před jejím zničením římským vojskem, které kumránskou osadu zničilo v roce 68 po Kr. Jiný názor pokládá kumránské jeskyně za tzv. genizy, židovská pohřebiště svitků. Židé měli všechny texty, v nichž se vyskytovalo Hospodinovo jméno JHVH, v takové úctě, že si je nedovolili zničit, ani když se opotřebovaly a skončila doba jejich životnosti. Použité svitky s úctou pochovávali v genizách.

Obsah a rozdělení svitků

Svitky nalezené v kumránských jeskyních se dají roztřídit do několika kategorií podle toho, jaké texty obsahují.

Biblické texty

Z hlediska židovství a křesťanství jsou nejdůležitějšími ty svitky, které obsahují texty biblických knih. Tyto svitky jsou skutečným pokladem. Byly objeveny dosud nejstarší texty hebrejské Bible. Našly se texty všech biblických knih, kromě knihy Ester. Existují určité indicie, že kumránská komunita nebyla knize Ester příliš nakloněna kvůli tomu, že se v ní ani jednou nevyskytuje Hospodinovo svaté jméno JHVH, a také proto, že se odehrává v diaspoře a je spojena se svátkem Purím, který mohl být komunitou považován za příliš bujarý. Z některých knih se našly pouze útržky, jiné knihy se našly ve výborném stavu.

Nejznámějším kompletním textem je svitek proroka Izajáše z první kumránské jeskyně. Tento svitek byl napsán asi 150 let před narozením Ježíše Krista. Dostali jsme tedy fantastickou možnost porovnat si nalezený text Izajáše s dosud nejstaršími rukopisnými texty, jako například Aleppský kodex, který pochází z 10. století po Kristu a představuje verzi hebrejského textu prakticky identickou s tou, která se používá v současnosti. Mnozí vůči Bibli kritičtí badatelé se domnívali, že tento nález dokáže skutečnost, že biblický text prošel během století zásadními změnami, velice se však mýlili. Izajášův rukopis z Kumránu se od středověkého masoretského textu odlišuje pouze v zanedbatelných detailech a přitom rozdíl mezi datem jejich vzniku převyšuje tisíc let. Dnes můžeme konstatovat, že Izajášovo proroctví o trpícím Mesiáši, který na sebe vezme hříchy a nemoci lidí a přinese jim spásu je autentické. Izajáš své proroctví napsal mezi lety 700 – 680 před Kristem. Když vezmeme v úvahu skutečnost, že doba používání svitků v některých případech přesahovala 500 let, existuje zde velice zajímavá možnost, že Izajášův svitek nalezený v Kumránu mohl být kopií původního svitku napsaného samotným Izajášem. Dnes je kumránský svitek Izajáše hlavním exponátem jeruzalémské Svatyně Knihy.

Zajímavý byl rovněž nález Knihy žalmů, která se mírně liší od „žaltáře“, jak ho známe dnes. Obsahuje některé žalmy, které byly pozdějšími židovskými autoritami odmítnuty a nebyly zařazeny do starosmluvního kánonu Písma. Také rukopis knihy Genesis se téměř neliší od masoretského textu. Pozoruhodné je, že kumránská knihovna obsahovala také jakousi převyprávěnou, tzv. apokryfní knihu Genesis, která je zároveň jakýmsi výkladem. Knihy Exodus a Leviticus se našly v hojném počtu, vzhledem k tomu, že byly důležité pro kumránskou komunitu kvůli svému učení o zásadách chování a očišťování. Biblickou knihou, která byla mezi svitky od Mrtvého moře objevena nejčastěji, je kniha Deuteronomium. Dosti oblíbenou knihou byla také kniha Danielova.

Kumránský nález obsahuje také aramejské překlady biblických textů, tzv. targúmy, které svědčí o tom, že Bible už od samého začátku byla překládána do různých jazyků, aby jí mohli rozumět i lidé, kteří neovládali hebrejštinu.

Mimobiblické texty

V knihovně kumránské komunity nechyběla ani apokryfní a deuterokanonická literatura. Našly se kniha Sírachovec, Tobijáš a List Jeremjášův. Objeveny byly také některé pseudoepigrafy jako Kniha Enochova, Kniha Jubilejí a dvě z tzv. Závětí dvanácti patriarchů.

Nejznámějším svitkem z Kumránu
je kompletní Izajášovo proroctví.

Našlo se také množství biblických komentářů, hebr. Pešarím, které se zaobírají texty jednotlivých biblických knih a vykládají je. Dochoval se komentář k Micheášovi, Abakukovi, Sofoniášovi i k některým žalmům. Tyto spisy nejprve uvádějí úryvek z Bible, většinou jeden či několik veršů, a pak ho vykládají. Vycházejí z jedné základní myšlenky: ve starých biblických spisech je skryto zjevení o přítomnosti a budoucnosti. Tyto výklady vycházejí z učení esejců, židovské náboženské skupiny působící v Izraeli v období mezi Starou a Novou smlouvou, kumránská skupina esejců působila i během života a služby Ježíše Krista.

Na esejce poukazují další spisy, které se v jeskyních u Mrtvého moře našly. Mezi svitky je také sbírka esejských chvalozpěvů. Jde o liturgickou poezii patrně zpívanou během bohoslužebných shromáždění. Tyto zpěvy obsahují množství citátů z biblických Žalmů nebo prorockých knih, jejich veršová struktura je volná. Příkladem takového chvalozpěvu je následující píseň: „Děkuji Ti, Hospodine, že jsi spoutal mou duši do uzlíku života. Nelítostní usilovali o můj život; jsou bohapustý zástup, plémě Beliálovo, dští na mne šípy. Děkuji, že jsi mou duši zachránil z Jámy. Jsem prach a popel. Ty jsi kníže bohů, král proslulých, vládce stvoření. Děkuji, že všechny své děti očistíš od nepravostí a odpustíš jim.“

Našly se také další dva spisy usměrňující život uvnitř komunity esejců. Řád jednoty je jedním z nejzachovalejších svitků, jaké se v Kumránu našly. Byl určen specificky pro kumránské společenství. Jeho předpisy byly přísnější, než je uvedeno ve druhém svitku, který se nazývá Damašský spis. Dalším spisem, který se nedá opomenout, je Válečný řád, který je popisem apokalyptické války mezi „syny světla“ a „syny temnoty“. Zajímavým nálezem je také tzv. Měděný svitek, který byl objeven ve třetí kumránské jeskyni v roce 1952. Jde o plát asi milimetr silného měděného plechu, do kterého byl rydlem vyryt hebrejský text. Jedná se o inventář pokladu, ukrytého na některých místech v Jeruzalémě a v poušti v okolí Jericha. Podle některých badatelů může jít o poklad z jeruzalémského chrámu narychlo ukrytý pře útokem římských legií na Svaté město. Váha drahých kovů z pokladu má přesahovat 100 tun. Badatelé se poklad pokoušeli nalézt, ale zatím bezvýsledně.

Kdo byli esejci

Kumránská komunita s vysokou pravděpodobností patřila k hnutí esejců (z hebrejského nebo aramejského výrazu chasaja = zbožní). Tito lidé, kteří se snažili o nekompromisní zachovávání Tóry a následování Hospodina, opustili okolo roku 152 př. Kr. židovskou společnost a usadili se v „klášterní“ komunitě na poušti. Vedle farizejů a saducejů představovali i esejci zvláštní náboženskou skupinu uvnitř židovství. Kumránskou komunitu tvořili téměř výhradně muži. Jejich usedlost byla malá, zdmi obehnaná vesnička na opuštěné vyvýšenině blízko břehů Mrtvého moře.

Když se esejci oddělili od podle nich bezbožné židovské společnosti, vzali si s sebou svaté spisy, o které se starali a kopírovali je. Získali tak rozsáhlou knihovnu, ke které přidávali také vlastní díla o přicházejícím konci světa. Komunita měla přísná pravidla, když se k ní chtěl někdo připojit, musel projít zkušebním obdobím, během kterého se ukázalo, jestli je k připojení dostatečně způsobilý. Esejci jako „synové světla“ chodili oblečeni v bílých šatech a velice přísně se snažili zachovávat předpisy o rituální čistotě, nalézající se v Tóře. Při vstupu do komunity odevzdávali členové všechen svůj majetek a zavazovali se k naprosté oddanosti Bohu. Pravidelně podstupovali různé zkoušky, které rozhodovali o tom, jaké bude jejich hierarchické uspořádání společenství na následující období.

Je velmi pravděpodobné, že když se ke Kumránu v roce 68 blížila římská armáda, esejci ji už z dálky viděli. Tušili, že bude následovat masakr, při kterém bude jejich sídlo zničeno. Rozhodli se tedy zachránit to nejdražší, co měli, svou knihovnu. Začali ji odnášet do jeskyní v nedalekých skalách, kde ji ukrývali. Některé spisy se jim podařilo pečlivě uložit do hliněných nádob, jiné ve spěchu jen tak pohodili. A právě tak byla po téměř dvou tisících letech nalezena.

Význam objevu Kumránských svitků

Skutečnost, že ve druhé polovině 20. století jeskyně v Kumránu vydaly své poklady, má obrovské důsledky pro biblickou archeologii. Dostali jsme svědectví o rozmanitosti duchovních proudů uprostřed židovské společnosti na přelomu letopočtu. Můžeme číst autentické výpovědi lidí, kteří očekávali příchod Božího království, které korespondují s atmosférou v tehdejším Izraeli, popisovanou spisy Nové smlouvy. Nález svitků umlčel kritiky, kteří tvrdili, že text Bible je mladý a prošel mnohými změnami a úpravami. Potvrdil naopak kvalitu práce hebrejských písařů, kteří kopírovali svitky bez chyby (nebo s minimálními chybami) a biblickou pravdu, že „Hospodin bdí nad svým slovem“ a chrání ho na cestě staletími.

Prameny:

Stephen M. Miller a Robert V. Huber:
História Biblie. Vznik Biblie a jej vplyv na dejiny ľudstva

Royal Ontario Museum: Dead Sea Scrolls: Words that Changed the World, průvodce výstavou

David Zbíral: Esejci v Kumránu a svitky od Mrtvého moře;

www.david-zbiral.cz

en.wikipedia.org



Související články

Tajemství ráje|Logos 2 / 2008 | Redakce |Skutečný příběh
Ohlédnutí za lednovou konferencí|Logos 2 / 2008 | Daniel Šobr |Aktuálně
Je to ve hvězdách|Logos 2 / 2008 | Daniel Šobr |Vyučování
Rozhovor s pastorom Fiřtom|Logos 12 / 2006 | Rastislav Bravčok |Rozhovor
Svědectví manželů Beľovců|Logos 11 / 2011 | Redakce |Skutečný příběh