Vztah k rodičům aneb vysvobození z familiárních duchů

Duchovní svět formuje a určuje atmosféru a směr našich rodin.

Ježíš vytkl bratrům Janovi a Jakubovi, jakého jsou ducha, když chtěli seslat soud na vesnici, která odmítla Ježíše (viz Lukáš 9,55). Je důležité zabývat se tím, pod vlivem jakého ducha vyrůstáme, co formuje naše myšlení a světonázor a následné skutky. Pro nás křesťany je důležité, abychom byli pod vlivem Ducha Svatého, a ne pod vlivem ďábla a jeho démonů.

Oblast familiárních duchů se týká každého, ať chceme, nebo ne, protože každý pocházíme z nějaké rodiny a máme duchovní pozadí zděděné po našich předcích. V tomto článku bych se chtěl, jak už název napovídá, zabývat identifikací familiárních démonů, vysvobozením z jejich zlého působení na naše životy a napravením vztahu k našim pozemským rodičům.

Setkej se s Bohem jako se svým Otcem

Pokud jsme přijali Krista jako svého Pána a Spasitele, je potřeba, abychom se setkali s Bohem jako se svým nebeským Otcem a prožili, že On je náš pravý Otec. On je vždy milující Otec, na kterého se můžeme spolehnout, ať už se nacházíme v jakékoli situaci. Pokud tvoji rodiče selhali, Bůh, tvůj nebeský Otec, nikdy neselže. A i když jsme možná měli dobře fungující rodinu, ve které jsme vyrůstali, a naši rodiče byli fajn, přesto nám nemohli dát to, co nám nabízí náš Otec v nebesích. „Který z vás otců podá svému synu hada, když tě poprosí o rybu? A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra? Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“ (Lukáš 11,11)

Moábci a Amónci – symbol familiárních duchů

Je třeba si uvědomit, že familiární démoni bojují proti božím věcem v našem životě. Dobře je to vidět na jedné události popisované v Bibli ve 2. Letopisů 20,1-25.

Judsko v čele s králem Jošafatem bylo napadeno nepřátelskými kmeny, Moábci a Amonci. Tyto kmeny byly vzdálení příbuzní Izraele, ale byly vždy jejich nepřáteli a bojovaly vždy proti Božímu lidu. Byli to potomci Lota, které zplodil se svými vlastními dcerami v opilosti poté, co utekl ze Sodomy těsně před její zkázou.

Jméno syna starší Lotovy dcery bylo Moáb, což znamená „z otce, po otci“ nebo také „ten, kdo způsobuje žádosti, rozžádostňovatel“. Syn mladší Lotovy dcery se jmenoval Ben-ami (praotec Amonců), což se překládá jako „strýc z otcovy strany“ nebo „syn mého příbuzného“. Tyto kmeny symbolizují familiární démony, kteří bojují proti Boží práci v našich životech, stejně jako Moábci a Amónci neustále bojovali proti Izraeli.

Někdy se divíme, že v nás povstávají špatné postoje, myšlenky, motivy a z toho plynou zlé skutky, i když jsme už dávno křesťané, a možná si říkáme, kde se to v nás bere. Je nerozumné léčit bolest v patě, když je tam zabodnutý trn. Je potřeba samozřejmě nejdříve odstranit trn. Tím mohou často být vlivy těchto negativních duchovních mocností stojících za našimi přirozenými rodinami. Tito duchové se snaží na nás nalepit a realizovat své zlé žádosti.

Vliv rodiny je obrovský. Například pokud se tví rodiče často hádali, zapsaly se tyto vzorce chování do tvého vědomí, a pak automaticky jednáš také tak a často si ani neuvědomuješ, že je něco špatně, protože jsi v tom vyrostl a považuješ to za normální. Nebo možná víš, že je to špatně, ale nedaří se ti to změnit. Samozřejmě v každé rodině jsou jiné problémy, jiní démoni, kteří je způsobují. Někde byly problémy s alkoholem nebo drogami, někde byl mamon a přehnané šetřilství a jinde zas nedokázali udržet korunu a špatně hospodařili s penězi, někde byly špatně rozdělené role muže a ženy a ženy vládly mužům, jinde byl zase otec despota, kterému se nedalo v ničem rozumně oponovat, a někde může být zase problémem intelektualizmus, pýcha nebo pocit, že naše rodina je lepší než ostatní. Samozřejmě v tomto výčtu neřestí bychom mohli pokračovat, ale dostaneme se k nim ještě později v tomto článku. Pro naši problematiku je však nyní důležité porozumět tomu, že za těmito hříchy, které se často dědí z generace na generaci, stojí familiární duchové, Moábci a Amónci, a že je možné je rozpoznat a zbavit se jich.

Cti svého otce i matku, aby se ti dobře vedlo

Další věc, kterou je potřeba jako křesťan udělat, je odpustit svým rodičům, neodsuzovat je a vážit si jich, ať už byli jacíkoli. V Deuteronomiu 5,16 Bůh říká: „Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, ať jsi dlouho živ a vede se ti dobře na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ Je to první přikázání se zaslíbením, že budeš požehnán. Bůh ti chce v zemi požehnat, ale někdy se ti třeba nedaří, a je to možná právě kvůli tvému špatnému vztahu ke tvým rodičům. Není dobré odcházet od rodičů ve zlém, bez požehnání. Tvůj postoj srdce má být čistý, a ne v hořkosti a zlobě. Odpusť rodičům, ať už jsou živí či mrtví. Pokud se ti to nedaří, požádej Boha, aby ti pomohl. Bůh po nás nežádá nic, co bychom nebyli schopni s Jeho pomocí zvládnout, a proto když říká, že máme odpouštět tak, jako On odpustil nám, je to pro nás možné. Navíc rodiče často dětem neubližují úmyslně, ale nejsou dokonalí a dělají chyby. Také nám nemohli dát to, co sami nedostali.

My určujeme kvalitu života a míru Božího požehnání ve svém životě svým postojem ke svým rodičům. Možná cítíš bolest v patě a snažíš se to nějak řešit, ale je potřeba vytáhnout trn, kterým může být právě neodpuštění a hořkost vůči rodičům. Často však nechceme vytahovat trn z paty, protože to může bolet, chceme se pouze zbavit bolesti. Pokud člověk ctí své rodiče, zajistí mu to zdraví, dlouhověkost a požehnání v zemi, kde žije.

Ponechat si to dobré a zbavit se zlého

Musíme se naučit rozlišovat dobré a zlé, jinak budeme žít v oklamání. Zlu bychom říkali dobro a dobru zlo. Za léta, která jsi strávil ve tvé fyzické rodině, jsi získal dobré i špatné věci. Dobrých se potřebuješ držet a špatných se musíš zbavit. Otázkou je, jak to udělat:

Ztotožni se s tvou novou přirozeností

V Jošafatově příběhu čteme, že na něj zaútočili nejen Moábci a Amónci, ale i Meunité. Často se stává, že skrze dveře, které otevřou familiární démoni do našeho života se k nám dostanou další démoni, kteří už třeba nepochází z našich rodů. „Kde je závist a svár, tam je i nepokoj a veškerá špatnost“ (viz Jakub 3,16). Působení těchto duchů může zapříčiňovat vznik dědičných rodových nemocí. U krále Jošafata to způsobilo, že dostal strach. Povstal proti němu obrovský dav nepřátel z druhého břehu. Ve stejné situaci se kdysi nacházel Mojžíš, když vyváděl Izrael z Egypta. Před ním bylo Rudé moře, za ním armáda Egypťanů. Tehdy Bůh Mojžíšovi řekl, že tak, jak nepřátele vidí dnes, už je nikdy neuvidí (viz Exodus 14,13). Rozdělil před Izraelem Rudé moře, Izrael přešel na druhý břeh, potom se vody zavřely a egyptská armáda se utopila. To je obraz vodního křtu. Naše stará přirozenost zůstane ve vodě a na druhý břeh vychází nový člověk. Nepřátelé se někdy snaží na nás útočit skrze starý život a dědičné démony. Musíme se však ztotožnit se svou novou přirozeností v Kristu a s tím, že naše stará přirozenost pominula ve křtu. „Kdo je v Kristu je nové stvoření, všechno staré pominulo, hle, vše je nové“ (2 Korintským 5,17).

Půst

Další věcí, kterou Jošafat se svým lidem podnikl pro svou záchranu, byl společný půst. S přibývajícím věkem máme tendenci se stále více chovat jako naši rodiče. Tyto sklony jsou však silnější než my, a proto i když se snažíme, nemůžeme se jich zbavit. Bůh nechce, abychom tyto boje řešili sami ze své přirozené síly. Dal nám mocný nástroj půstu, který uvolňuje Boží moc a sílu. Začni Ho hledat v půstu, a dá ti Jeho moc. Pomazání uvolněné půstem zlomí každé jho nepřítele.

Půst uvolňuje Boží moc k tomu, aby byla vytrhána zlá setba z našich přirozených rodin. Psychologové se shodují na tom, že vzory si dítě utváří do osmi let věku. Co do té doby vidělo a zažilo doma, bude potom v dospělosti chtě nechtě kopírovat ve své vlastní rodině. Jediný způsob jak to změnit, pokud tyto vzory byly špatné, je Boží moc uvolněná půstem.

Hledej Boží tvář

Hledej Boha více, než řešení tvé situace. Nejdříve se setkej s Ním, posilni se v Něm, a teprve potom dělej duchovní boj. Stejně tak to udělal i David, když mu nepřítel ukradl celou jeho rodinu, a nejen jemu, ale i jeho mužům (viz 1 Samuelova 30,1-20). V situaci, která byla přirozeně naprosto neřešitelná, se David rozhodl hledat radu u Boha a Bůh ho posilnil a dal mu vítězství, takže osvobodil všechny své zajatce a Bůh znovu potvrdil jeho pozici vůdce. Bůh je velký Bůh a má moc tě vysvobodit z čehokoli. Ve srovnání s Ním a Jeho nevyčerpatelnými zdroji je každá potíž, které čelíš, naprosto nicotná a nepatrná.

Chvála

Jošafat postavil do předních bojových řad zpěváky, aby chválili a uctívali Hospodina. Chvála a uctívání také uvolňují Boží moc. Když Izraelci začali Boha chválit, přišel do nepřátelských armád zmatek a tyto armády se vzájemně pobily. Jošafat s Izraelem vyhráli, aniž by ztratili jediného muže a aniž by museli sami bojovat. Důležité je zde si povšimnout, že šlo o společnou chválu, proto je potřeba nezanedbávat společná shromáždění, kde všichni společně uctíváme Pána, protože zde díky silnějšímu pomazání dochází k mocnějším vysvobozením a uzdravením. Deuteronomium 32,30 říká, že: „... jeden zažene tisíc a dva zaženou na útěk deset tisíc!“ Vědci kdysi dělali pokus s koňskou silou a zjistili, že jeden kůň utáhne cca 1,1 tuny, ale dva koně společně neutáhnou očekávaných 2,2 tuny, ale 5,6 tuny. Uctívejme Pána ze vší síly svým srdcem, je to ten nejlepší hudební nástroj, když už ani slova nestačí.

Nezarmucuj Ducha Svatého

Na tomto místě bych se rád zastavil u oblasti vzteku a prchlivosti. Toto chování odhání Ducha Svatého z naší přítomnosti, a tedy i Boží moc. Proto musíme udělat vše pro to, abychom si tyto „malé“ hříchy netolerovali. Připravují nás o pomazání, které potřebujeme například ve službě. Tyto hříchy nás zbytečně oslabují v našem křesťanském běhu. Pokud by závodník běžel s trnem v patě a batohem hříchů na zádech, těžko doběhne vítězně a celý závod pro něj bude utrpením. Jsou sice i takoví běžci, kteří běží i se zraněnou a oteklou nohou a kteří si řeknou, že to nebudou řešit, ale to je velká chyba. Potřebuješ se zbavit zátěže. Někteří říkají, že rozčilovat se a hádat se je normální, ale v Efezským 4,30 je psáno: „Nezarmucujte svatého Božího Ducha, jehož pečetí jste byli označeni ke dni vykoupení. Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať vás opustí spolu s veškerou záští. Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám.“

Pokud se zbavíš těchto drobných občasných hříchů, bude tvoje svatyně čistá a plná Ducha Svatého. Budeš naplněn Duchem Svatým nejen v neděli na shromáždění, ale i během všedních dnů. Bůh říká, abychom Ho poznávali na všech našich cestách, ale jak Ho můžeme poznávat a být Jím vedeni, pokud setrváváme v hněvu a hádkách a zarmucujeme Ducha Svatého? Buďme dobrým vzorem pro své děti a zapisujme do jejich myslí dobré vzorce chování.

Uzdravení našeho duchovního zraku

Abychom zjistili, co je vlastně v našem životě způsobeno vlivem dědičných démonů a jaké vzorce chování podvědomě kopírujeme po svých rodičích, musíme požádat Ježíše, aby otevřel naše duchovní oči, abychom viděli svůj život tak, jak ho vidí Bůh. Za Ježíšem přišli jednou slepci, aby jim uzdravil zrak. Ježíš je zavolal, aby k Němu přišli. I přesto, že byli slepí, mohli Ho najít podle jeho hlasu. Ježíš nás k sobě vede pomocí svého Slova. Ke správnému rozeznání a identifikaci duchovních sil působících v našich životech a rodech nám pomáhá Boží slovo. Abychom čtené Boží slovo správně pochopili, musíme požádat Ducha Svatého, aby nám Písmo vyložil. Práce s biblickým textem nás ochrání před oklamáním vnitřních falešných dojmů, vjemů a pocitů. Měřítkem toho, co je a co není hřích je právě Písmo.

Jsi v Božím plánu

Nejsi náhoda, ale Bůh tě naplánoval. Rodičům je potřeba být vděčni za to, že nám umožnili se narodit na tuto zem. Bůh Otec je cíl a Ježíš je Cesta k Němu. Tví rodiče jsou správci, ale vše patří Hospodinu. Bůh sám inicioval tvůj vznik, i když tě rodiče možná ani neplánovali. Poznej svoji identitu tím, že dobře poznáš svého nebeského Otce, žádej Pána, aby ti On sám zjevil, kým je. „Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo nezná Syna, jedině Otec, a ani Otce nikdo nezná, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit“ (Matouš 11,27).

Nesuďte a nebudete souzeni

Pokud jsi měl zlého otce, bude se to odrážet ve tvém vztahu k Bohu Otci. Pokud byla tvým pozemským otcem zneužita autorita a zanedbána odpovědnost, budeš mít problémy ve vztahu důvěry k nebeskému Otci. Bůh ti chce dát do srdce Boží lásku, abys byl schopen odpustit svým rodičům. Zraněný člověk zraňuje další. Nevíš, čím si tvoji rodiče prošli a proč byli takoví, jací byli, a proto je neposuzuj a neodsuzuj, ale odpusť. „Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno“ (Lukáš 6,37). Často se modlíme za spasení svých rodičů a přejeme si, aby měli věčný život a poznali Boha, ale pokud je tam překážka neodpuštění z naší strany, může to být důvodem, proč se stále neobrací. Vyhlaš propuštění svým rodičům z vězení neodpuštění. Ježíš řekl: „Duch Pána je nade mnou, protože mne pomazal uzdravit zdrcené v srdci a vyhlásit propuštění zajatým…..“ (viz Lukáš 4,18).

Bůh je láska

Bůh v Písmu říká, že křesťany svět pozná po lásce. Hlavní rozdíl mezi křesťany a světem by měl být v tom, že mezi křesťany je láska, která ve světě zoufale chybí. Milujeme-li své bratry a sestry v Kristu, a co víc bychom měli milovat své rodiče, kteří nás zplodili a vychovali. Ve Starém Zákoně jsou rodokmeny. Píše se tam, kdo zplodil koho. Při četbě těchto kapitol, které mě jindy nějak moc neoslovovaly, jsem si jednou uvědomil, že i já jsem byl zplozen mým tátou a začal jsem mu za to být vděčný, začal jsem si ho víc vážit. Uvědomil jsem si, že rodičům vděčím za svoji existenci. Že bez nich bych tu nebyl. Duch Svatý obrací srdce otců k synům a srdce synů k otcům (viz Malachiáš 3,24). Duch Svatý působí mezigenerační smíření a uzdravení vztahů. Bůh je láska a když budeš stát na cestě lásky, Bůh bude v tobě a skrze tebe působit ve tvém životě, i v životě tvých rodičů a dětí. Budeš dlouho žít, budeš zdráv a budeš požehnán v zemi, kterou ti Bůh dá