„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14,6)

Svědectví manželů Němcových

logos-12-svedectvo.jpg

Miroslav

Faktem zůstává, že jsem musel klesnout hodně hluboko, abych začal vážně volat k Bohu.

Během dospívání jsem se zabýval uměním, technikou, zajímaly mě zbraně, vlastně skoro všechno. Co mě nezajímalo skoro vůbec, tak to byla děvčata. Pak to ale šlo hodně rychle. Zamilovanost, vojna, svatba v kostele, rozvod, samota. Je těžké popsat, jak jsem se cítil a co prožíval. Asi rok po rozvodu jsem potkal Zuzku. Začali jsme spolu chodit a vzali jsme se.

Bývalý spolužák mě pak seznámil se zajímavým člověkem. Měl rád zbraně všeho druhu, a to mi bylo velmi blízké. Během krátké doby jsme se spřátelili. Jednoho dne mě překvapilo, že místo zbraní se náš rozhovor stočil na téma víry v Boha. Nejdřív mě napadlo: „Co mně chce vykládat o Bohu, mně, který prošel všemi katolickými zvyky a v minulosti chodil pravidelně do kostela.“ Jeho nadšení bylo tak velké, že mě zaujalo. Přijal jsem pozvání na shromáždění Křesťanského společenství a hned po první návštěvě jsem odevzdal svůj život Ježíši Kristu. Tímto okamžikem jsem získal víru, že moje současné manželství může být Bohem požehnané. Prožil jsem, že mě Bůh miluje i přes všechny moje životní kotrmelce. „Všechno staré pominulo, hle je tu nové.“ Našel jsem a stále nacházím odpovědi a pravdy na všechno, co bylo a co přichází. Dostal jsem jistotu a odešel ode mě strach. Nechtěl jsem žádné děti, teď máme dva syny a ani na okamžik jsem nelitoval.

Jedny z prvních veršů, které se zapsaly do mého srdce a jsou tam dodnes, jsou z Přísloví 4,20-22: „Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, k mým výrokům nakloň ucho. Ať nesejdou ti z očí, střez je v hloubi srdce. Dají život těm, kteří je nalézají, a zdraví celému jejich tělu.“ Toto slovo platilo a stále platí. Uzdravilo mě, když jsem čekal v nemocnici na operaci páteře kvůli kousku plotýnky v míšním kanálku. Drželi jsme se ho, když syn dostal epileptický záchvat. Operace nebyla nutná, syn nikdy další záchvat nedostal, je úplně zdravý. Vždy jsem věděl, že Bůh je, dnes už Mu věřím bezmála dvacet let.

Vždycky jsme spolehli na to, že Bůh má východisko z každé situace.

Zuzana

Já jsem se narodila do čistě ateistické rodiny. Jak to tak ve světě chodí, tak moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 16 let. Důvod byl prostý, otec byl alkoholik a odmítal se jít léčit. Přes to všechno nebylo mé dětství a dospívání z mého pohledu nijak dramatické. Na střední škole jsem žila životem běžným pro mladé lidi té doby. Chodila jsem na diskotéky, víkendy jsem trávila často s kamarády na chatě, chodili jsme do přírody, hráli na kytaru… Po maturitě jsem chtěla studovat na VŠZ. Ke studiu mě nepřijali, tak jsem nastoupila do zaměstnání. Mirka jsem poznala díky vedlejšímu pracovnímu poměru. Chodila jsem po večerech do kina dělat šatnářku a uvaděčku. Tam jsme se seznámili. Po krátké době jsem zjistila, že je Mirek rozvedený, a že jeho první žena bydlí s jiným mužem.

Po pár týdnech jsme spolu začali chodit, bylo to na Vánoce a na podzim dalšího roku jsme měli svatbu. Za rok od naší svatby přišla „sametová revoluce“. O Bohu jsme v té době moc nemluvili, mě zajímaly různé filozofie, Mirek se věnoval malování. Vedli jsme zdravý životní styl, jedli jsme celozrnné placky a neměli jsme moc funkční televizi. Děti jsme zatím nechtěli, a tak jsme veškerý volný čas trávili spolu. Ale oba jsme něco hledali. Mirkova bývalá rodina nás neustále atakovala v tom smyslu, že jeho první žena je jeho žena (mezitím se vdala a měla syna). Jak koliv se to zdá nesmyslné, tak to byl důvod, proč jsem začala studovat Boží slovo. Říkala jsem si, že pokud Bůh je, že nemůže být tak bezcitný a nutit mladého muže, kterého opustí žena a žije s jiným mužem, aby zůstal sám. Tak jsem se pustila do četby Bible. Musím říct, že jsem většině věcí vůbec nerozuměla, ale nějak podvědomě jsem s Bohem začala o řadě věcí mluvit. Je to zvláštní, ale uvědomila jsem si, že už od dětství, když jsem byla v průšvihu, jsem volala k Bohu. V té době se Mirek seznámil se Standou Janíkem. Spojovala je láska ke zbraním a nožům všech tvarů a velikostí. Já jsem z toho moc nadšená nebyla. K mému překvapení začal mluvit s Mirkem o Bohu, o tom, že se každý může obrátit a být spasený. Pozval ho na shromáždění Křesťanského společenství.

Jak to bylo s Mirkem, je popsáno výše. Já jsem odevzdala svůj život Ježíši Kristu na domácí skupině. Mnoha věcem jsem nerozuměla, ale věděla jsem, že chci, aby můj život řídil On. Od té doby uplynulo už skoro dvacet let. Máme dva skvělé syny. Prošli jsme různými obdobími, bezstarostnými i bouřlivými. Vždycky jsme se mohli spolehnout (a mnohdy nám ani nic jiného nezbývalo) na to, že Bůh má východisko z každé situace, z každé nemoci a že nás nikdy nepustí ze své ruky. Vím, že k Bohu mohu volat kdykoliv. Jsem Bohu vděčná, že vede a žehná mého muže. Jsem Mu vděčná, že Ho mohli poznat naši synové a v dnešní bouřlivé době mají Cestu, po které mohou jít. 



Související články

Svědectví manželů Kirnerových|Logos 3 / 2011 | Redakce |Skutečný příběh
Svědectví manželů Dietrichových|Logos 5 / 2012 | Redakce |Skutečný příběh
Svědectví manželů Beľovců|Logos 11 / 2011 | Redakce |Skutečný příběh
Svědectví manželů Kubových|Logos 3 / 2012 | Redakce |Skutečný příběh
Svědectví manželů Píše|Logos 10 / 2017 | Redakce |Skutečný příběh