Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Římanům 6,23)

Už nemusím brát drogy

logos-leto2012-castkovi.jpg

Už nemusím brát drogy

Jmenuji se Láďa a je mi 38 let, když jsem se narodil, tak bylo mému otci 32 let a mamce 15 let, tudíž jsem byl tak trochu neplánovaný, ale díky Bohu jsem zde. Rodiče byli nevěřící, otec byl silný alkoholik, a tak jsem přilnul ke své matce. Byl jsem dítě ulice, často jsem utíkal z domu kvůli strachu, co otec zase vyvede. Když to mamka už dále nemohla snášet, tak od něj odešla, bydleli jsme, kde se dalo, u známých i na nádraží. Později si mamka našla nového přítele o 35 let staršího. Mezi 8. – 13. rokem byla pohoda, chodil jsem do školy, sportoval jsem, hlavně judo a jezdil na chalupu. Pak nastala puberta, chytil jsem se party a začal chodit za školu, na večírky. Mamka si byla vědoma, že mě nezvládá, tak mě poslala na vojenské učiliště do Liptovského Mikuláše, tam si prý se mnou poradí. Po roce mě vyhodili, začal jsem se zase toulat, dělal jsem si to, co jsem chtěl. Stal se ze mě pankáč, nosil jsem koženou bundu a vysoké boty a mým jediným zájmem bylo, kde je jaká akce příští týden. Peníze jsem si opatřoval různými krádežemi, podvody apod. S tím, jaké to bude mít následky, jsem si hlavu vůbec nelámal. Došlo to až tak daleko, že jsem se dostal do vězení, kde jsem si pobyl pět let. Po propuštění v roce 1998 mi bylo 24 let. Chtěl jsem začít žít spořádaný život, protože toho divokého života bylo už dost. Po třech měsících jsem se seznámil s Jitkou, její rodina mě k sobě nádherně přijala a její rodiče mě přijali za svého.

Myslel jsem si, že konečně povedu spořádaný život, ale poznal jsem drogy. Začalo to marihuanou, byla to ze začátku velká legrace. Jako veselý člověk jsem si myslel, že na světě nic radostnějšího už není. Každý den jsem se těšil na nové prožitky. Táhlo se to den za dnem, až jsem zjistil, že už z toho není cesty ven, přestalo mě to uspokojovat a přešel jsem k tvrdým drogám. Náš vztah s Jitkou se začal hroutit, došlo to až tak daleko, že jsme se rozešli. Můj život byl jako umírání zaživa, jediný smysl mého života bylo, jak si opatřit drogu na druhý den.

Jednoho dne mě navštívil můj známý přítel Jirka, vyptával se, jak se mám a po chvíli začal mluvit o Ježíši. Moc jsem ho ale nevnímal. Za čas jsem ho znovu potkal, po té ještě několikrát a Jirka mi vždycky kázal o Ježíši, že jedině On mi může pomoci dostat se z drogové závislosti, ale já mu nevěřil. Pravdou je, že jsem nutně potřeboval pomoci, a tak jsem Jirku po čase navštívil. Mluvili jsme o Pánu Ježíši Kristu, Jeho lásce a co všechno pro nás vykonal a nakonec se za mě Jirka modlil. Moje návštěvy u něho byly stále pravidelnější, věděl jsem, že má něco, co já potřebuji, a to je Boží milost. Drog jsem se ale stále nemohl zbavit, bylo to pro mě zničující. Když jsem byl ve sprše, začal jsem volat k Bohu, brečel jsem, že už nemůžu a prosil jsem o pomoc. Najednou jsem zažil mocný Boží dotyk, v momentě jsem padl na kolena a brečel jsem štěstím, radost naplnila moje srdce, což jsem do té doby nezažil. Okamžitě jsem utíkal říci celé rodině, že Ježíš žije, mysleli si, že jsem se zbláznil. Ježíš změnil můj život, začal jsem chodit do církve, nechal jsem se pokřtít a naplnil mě Duch Svatý. Začal jsem bojovat za osvobození a spolu se mnou i lidé z církve. Díky Pánu Ježíši Kristu jsem z drog úplně vysvobozen, uzdravil se i můj vztah s mojí nynější ženou Jitkou, společně sloužíme Kristu, Bůh nám žehná ve všech oblastech. Děkuji Bohu za osvobození, uzdravení, požehnání, které zjevuje na mém životě.

Láďa Částka

 

Vědela jsem, že smrtí to nekončí

Jmenuji se Jitka, je mi 43 let a pocházím z početné rodiny, mám pět sourozenců. Prožila jsem hezké dětství díky rodičům, kteří se o nás dobře starali a dávali nám to nejlepší, co mohli.

Můj život probíhal celkem v klidu, žila jsem stejně jako moji vrstevníci. Chodili jsme na diskotéky, jezdili na dovolenou atd. V mém životě ale bylo plno otázek, nad kterými jsem přemýšlela. Věděla jsem, že je duchovní svět, a tak jsem hledala všude možně v různých náboženstvích, četla jsem horoskopy a chodila ke kartářkám. Toužila jsem po odpovědi, co se stane s člověkem, když zemře. Věděla jsem, že smrtí to nekončí, a tímto jsem se dostala do okultismu. Mé srdce přesto bylo prázdné, nic mě nenaplňovalo.

logos-leto2012-castkovi2.jpgPo sametové revoluci jsem začala se sestrou podnikat, prodávali jsme textil. Mé kamarádky se vdávaly, ale já jsem se vdavkám vyhýbala, užívala jsem si svobody.

V roce 1998 jsem se seznámila s Láďou (nynějším manželem) a vše se změnilo. Odešla jsem od rodičů k Láďovi. Žili jsme spolu „na hromádce“, zařizovali jsme si byt a začali jsme spolu podnikat, takže jsme spolu byli 24 hodin denně. Uvažovali jsme o svatbě, ale nastal problém, protože Láďa začal brát drogy, což jsem velmi těžce snášela. Začali jsme se hádat a přestávali jsme si čím dál více rozumět až jsme se nakonec rozešli. Ale i přes to všechno jsme spolu dál podnikali. Jednoho dne přišel Láďa a začal mi celý nadšený vyprávět, že uvěřil v Pána Ježíše Krista. Obávala jsem se, zda nezačal chodit do nějaké sekty. Po čase jsem na Láďovi začala pozorovat dobré změny ve všech směrech, které mě vedly k tomu, abych mu začala naslouchat. Často jsme spolu jezdili autem a poslouchali písně, které jsem nikdy před tím neslyšela, velmi se mi líbily, zejména pak Olivy (hudební gospelová skupina). Láďa mě pozval na konferenci do Banské Bystrice, kde hrály moje oblíbené Olivy. Při prvních tónech chval se mě začal Pán mocně dotýkat, což jsem do té doby nikdy nezažila, naplnil mě pokojem, radostí a přijetím. Zasáhlo mě to tak, že jsem přijala Krista do svého srdce. Můj život se proměňoval, hodně jsem četla Boží slovo, začala jsem pravidelně chodit do církve. Dotklo se mě v Bibli slovo, že Pán zachrání spolu s námi celý náš dům, tak jsem se začala postit a modlit za rodiče a sourozence a Pán začal jednat. Byla to pro mě obrovská radost, když se moji rodiče obrátili a uvěřili v Pána Ježíše Krista. Jelikož rodiče byli dříve silného náboženského založení, měli doma různé sošky, zlaté medailonky a obrazy s náboženskými motivy, všechny tyto věci, které si uchovávali přes 50let, se rozhodli dát pryč. Bůh vyslyšel moje prosby a obrátili se i moji sourozenci s rodinami, za což jsem Bohu velmi vděčná.

Náhle ale přišlo zklamání, Láďa přestal chodit do církve, protože ho stále stahovaly závislosti na marihuaně. Rozhodla jsem se za to modlit a postit. Tento boj byl velmi těžký, ale Pánova milost je úžasná, takže přišlo vítězství a i náš vztah se uzdravil. Vzali jsme se, sloužíme Pánu s radostí a vděčností v srdci. Pán nás pozvedl v každé oblasti, a i když přicházejí různé boje, tak víme, že Pán je naším útočištěm a pevnou tvrzí. Sláva patří Pánu Ježíši Kristu.

Jitka Částková

 

Bůh se mě dotkl na konferenci v Banské Bystrici

Jmenuji se Saša a vyrůstal jsem v katolické rodině se čtyřmi sourozenci. Moje dětství bylo docela dobré, bez větších problémů. V 17 letech jsem ale začal žít divokým životem. Žil jsem s přítelkyní, se kterou se nám narodili 2 děti, ale kvůli mému nočnímu životu jsme se rozešli. Takto jsem pokračoval ještě několik let. Našel jsem si další ženu, ale situace se znovu opakovala. Narodilo se nám dítě a po určitém čase jsem se sbalil a odešel. Hrál jsem na zábavách na kytaru a užíval si svůj nezodpovědný způsob života, na což dnes s odstupem času nejsem vůbec pyšný. Změna nastala, když jsem potkal svoji nynější manželku Ivetu. Iveta uvěřila v Pána Ježíše Krista v roce 2007. Viděl jsem na ní velkou změnu a nejen na ní, protože uvěřila i její sestra, bratr, syn Martin a další příbuzní. Přemýšlel jsem o víře v Ježíše Krista, věděl jsem, že Bůh žije, ale bránil jsem se to přijmout tak osobně a vážně. V listopadu 2007 jsem vezl manželku a její rodinu na konferenci do Banské Bystrice, kde byl na návštěvě pastor největšího sboru v Evropě z Budapešti Šándor Németh. Celou konferenci se mě Bůh mocně dotýkal, vůbec jsem nechápal, co se se mnou děje a nakonec jsem při výzvě vydal svůj život Pánu Ježíši Kristu. Bylo to zvláštní, stále jsem měl v srdci radost a pokoj jako nikdy před tím. Začal jsem s manželkou chodit do církve v Hradci Králové. V té době to byla misijní skupina, všechno teprve začínalo, scházeli jsme se u Šakarovových v domě. Chodil jsem pravidelně a Bůh proměňoval mé postoje. Jelikož se náš pastor Petr dozvěděl o tom, že umím hrát na kytaru, tak mě povzbudil, abych začal hrát nejdříve na kytaru a posléze na baskytaru. Jsem Bohu vděčný za to, jak proměnil můj život, dříve jsem nežil dobře, ale dnes vím, že mi Bůh odpustil hříchy a přijal mě za svého syna. Velmi si toho vážím a jsem rád, že můžu Bohu sloužit ve chvále. Moji rodiče ani příbuzní mě příliš nechápou, ale ani já to nechápal. Mám však naději, že tak, jak uvěřila rodina mé ženy Ivety, může Bůh zasáhnout i mé rodiče a sourozence. Děkuji Bohu za moji ženu a její rodinu a za vítězství, které nám dal v Kristu Ježíši.

Saša Trubač

 

Bulky na krku po modlitbách zmizli

logos-leto2012-castkovi3.jpgChci se s vámi podělit o tom, jak Bůh změnil můj život. Mám 5 sourozenců a naši rodiče byli katolického vyznání, do kostela jsme ale nechodili. Měli jsme dobré vztahy v rodině a dodnes máme. Prožívala jsem takové normální mládí, a když jsem dospěla, tak jsem se vdala. Narodili se nám 2 synové a vše vypadalo dobře, ale s manželem nastaly problémy a po určité době jsme se rozvedli a já zůstala sama se syny. Změna v naší rodině nastala v roce 2005, kdy během krátké doby uvěřil v Pána Ježíše můj nynější švagr Láďa, po tom bratr Jirka a můj syn Martin i 2 synovci. Tím začal v naší rodině veliký Boží pohyb. Modlili se i za ostatní členy rodiny, tedy i za mě a mého nynějšího manžela Sašu, což bylo velmi znát. Chvíli jsem odolávala, ale v roce 2007, po té co uvěřila i moje sestra Jitka, tak jsem uvěřila i já, protože se mě Bůh také hodně dotkl. Začala jsem chodit do církve v Hradci Králové a také pravidelně jezdit na konference do Banské Bystrice. Velmi rychle přišel první zázrak; od 13 let jsem měla problém se štítnou žlázou, byla jsem stále unavená a na krku jsem měla vystouplé bulky. Po modlitbách všechny zmizely, stejně tak i únava. Můj život se začal ubírat dobrým směrem, v Pána Ježíše uvěřil i můj manžel Saša, pak druhý syn s manželkou, a také i mé další sestry. Dokonce i naši rodiče se obrátili na cestu víry, za což jsme byli všichni vděčni. Začali jsme se synem podnikat, a i když to ze začátku nevypadalo dobře, tak i díky víře a modlitbám se vše změnilo k dobrému. Jsem ráda, že už jsme mohli být s manželem, synem, sestrou a švagrem dvakrát v Izraeli, což by dřív bylo nemyslitelné. Naš Bůh dává víc, než prosíme a dokážeme si představit. Jsem ráda, že já i má rodina chodíme do takové církve, kde je život, radost a dějí se zázraky. Vím, že bez Boha už nechci nikdy být. Sláva patří Pánu Ježíši Kristu.

Iveta Trubačová

 

Po modlitbách se astma už nikdy nevrátilo

Obrátil jsem se v roce 2005, v té době mi bylo 24 let. Do té doby jsem žil tak, jak dnes obvykle žijí mladí lidé, tedy bez Boha. Měl jsem plno přátel, se kterými jsem chodil do hospod, na diskotéky a také jsme spolu užívali lehké drogy, převážně marihuanu. Marihuanu jsem i pěstoval a prodával, v té době jsem měl dobrou práci s trvalým příjmem. Stejně jsem si ale bral půjčky na ještě lepší život, dost jsem se tím zadlužil a to i přes to, že jsem měl všechno, co jsem potřeboval a chtěl, tak jsem zjistil, že mi stále něco chybí. Přátelé mysleli, že se mám dobře. Měl jsem peníze, auto, bydlení, ale uvnitř jsem byl prázdný. Začal jsem hledat smysl života, chtěl jsem poznat něco víc, než jen užívání si mamonu. Do rukou se mi dostala Bible, kterou jsem začal se zájmem číst a Bůh se mi dával poznávat skrze své Slovo. Přečetl jsem celou Bibli a zjistil jsem, že není možné, aby to, co se v ní píše, byl jen výmysl lidí. Uvěřil jsem, že to, co se tam píše, je všechno pravda a i když jsem tomu moc nerozuměl, zamiloval jsem si Pána Ježíše Krista a toužil jsem být pokřtěn ve vodě. Shodou okolností či Božím zásahem v té době kázal Jirka Řehák o Ježíši Kristu a o tom, co pro nás učinil, mému známému Láďovi Částkovi, který na základě toho uvěřil. Celý nadšený mi o tom vyprávěl a já pochopil důležitost spasení. Seznámil mě s Jirkou Řehákem, který nás dovedl do církve, zažil jsem znovuzrození, nechal jsem se pokřtít vodou i Duchem svatým. Všeho, co jsem měl, jsem se vzdal, okamžitě jsem přestal užívat marihuanu a všechnu marihuanu, co jsem měl připravenou na prodej, jsem těsně před sklizní vyházel. Přestal jsem chodit do hospod a těm, co jsem s nimi chodil, jsem začal kázat Krista až do doby, než se mi začali sami vyhýbat. Důležité je, že moji nejbližší příbuzní se začali na slávu Pánovu obracet ke Kristu, uvěřila moje máma, brácha, tety i bratranci. Bůh jednal v celé naší rodině. Děkuji Bohu i za Jirku Řeháka, který nás tenkrát s Láďou vyučoval, scházeli jsme se u něj doma, kde jsme se pravidelně modlili za naše rodiny. Byli jsme u zrodu misijní skupiny v Hradci Králové, vedené naším nynějším pastorem Petrem Šakarovem, ke které jsme se celá rodina připojili a začali aktivně sloužit v církvi. Život s Bohem bych za nic na světě nevyměnil, ztratil jsem spoustu přátel, ale Bůh mi to vynahradil stonásobně. Zažil jsem i osobní uzdravení z astmatu, které se každoročně zhoršovalo; když jsem řídil auto, musel jsem neustále zastavovat. Léky, které jsem bral na astma, mě unavovaly, ale před čtyřmi roky mě Bůh skrze pastora Jaroslava Kříže po vkládání rukou úplně uzdravil a astma se už nikdy nevrátilo. Ve svém starém životě jsem špatně hospodařil s penězi, nabral jsem si hodně půjček a dostal jsem se do dluhů, ale Bůh mě i moji rodinu požehnal v podnikání a díky tomu jsem mohl už všechno splatit. Život křesťana je někdy těžký, je to boj, ale díky Pánu Ježíši Kristu přicházejí vítězství, přesně tak, jak nám to zaslibuje Boží Slovo. Jsem šťastný za svůj nový život, už bych nikdy nechtěl žít jinak.

Martin Trubač



Související články

Už u vás zvonili?|Logos 3 / 2009 | Daniel Šobr |Světová náboženství
Božia láska je silnejšia ako drogy|Logos 10 / 2013 | Redakce |Skutečný příběh
Ešte o undergounde|Logos 12 / 2009 | Jaroslav Kříž |Téma
Joe Ferreyra v slovenských a českých zboroch|Logos 4 / 2012 | Lucia Žaťková|Ze života církve
Kde bolo, tam bolo, na Donovaloch bolo…|Logos 1 / 2013 | Martina Masnicová|Ze světa