Zabij svého obra

Ve Starém zákoně vidíme, že se Izraeli při putování do zaslíbené země stavěli do cesty znepřátelené národy: Amalek, Moáb, Amon, Edom a další. Samotný Kanán byl také obýván národy, které se k Izraeli chovali nepřátelsky. Dokonce tam žili lidé velkých rozměrů, Anákovci, obři, kteří měřili okolo tří metrů. Tyto konflikty ilustrují jednoduchou skutečnost. Převzít požehnání a získat úspěch v jakékoliv oblasti života nelze bez boje, bez toho, aniž by člověk dokázal překonat překážky, jinak řečeno, porazit obry. Úspěch leží až za poraženým obrem. Samson to vyjádřil ve své hádance: ze siláka vyšla sladkost. Samson později našel med v mrtvém těle lva, kterého zabil, poté co ho napadl. Bez poraženého nepřítele není med, není požehnání ani štěstí.

Bible otevřeně hovoří o tom, že na cestě za úspěchem a požehnáním stojí překážky.

V Bibli vystupuje nepřítel v podobě obra, aby bylo jasné, že nejde o banální překážku, ale o něco, co je skutečně vážné. Jsou takové životní situace, kdy člověk nevidí žádné řešení. Jsou takoví nepřátelé, jako je chudoba či vnitřní sevření, která se zdají být pro člověka neúměrně těžká. Někdy mohou být těmito nepřáteli skuteční lidé – a zase jsou to lidé, kteří jsou silnější a vlivnější a zbavit se jich či dále pokračovat přes ně, je takřka nemožné. V Bibli najdeme více příběhů, které popisují, jak Boží lidé dokázali porazit své nepřátele, samozřejmě díky pomoci svého Boha. Nejznámější je pravděpodobně příběh, jak David zabil filištínského obra Goliáše. Podívejme se na důvody, které rozhodly o tom, že David vyšel ze souboje jako vítěz a Goliáš přišel o svoji velikou hlavu.

1. Hospodin se dívá na srdce

Bůh přikázal Samuelovi, aby šel do domu Jišaje Betlémského pomazat jednoho z jeho osmi synů za krále nad Izraelem. „Když přišli, uviděl Eliaba a řekl si: ‚To jistě bude Hospodinův pomazaný.‘ Hospodin ale Samuelovi řekl: ‚Nevšímej si jeho zevnějšku ani jeho výšky, protože jsem ho odmítl. Hospodinův pohled je jiný než lidský. Člověk se dívá na zevnějšek, Hospodin se dívá na srdce.‘ Jišaj pak zavolal Abinadaba a přivedl ho před Samuele. On ale řekl: ‚Ani jeho si Hospodin nevybral.‘ Potom Jišaj přivedl Šamu. On ale řekl: ‚Ani jeho si Hospodin nevybral.‘ Tak přivedl Jišaj před Samuele sedm svých synů, ale Samuel řekl Jišajovi: ‚Hospodin si nikoho z nich nevybral.‘ Samuel se pak Jišaje zeptal: ‚To už jsou všichni tvoji chlapci?‘ ‚Ještě zbývá nejmladší,‘ odpověděl Jišaj. ‚Pase někde ovce.‘ ‚Pošli pro něj a přiveď ho!‘ řekl mu Samuel. ‚Nebudeme pokračovat, dokud sem nepřijde.‘ A tak pro něj poslal a přivedl ho. Byl to zrzek s krásnýma očima a pěkně urostlý. ‚To je on,‘ řekl Hospodin. ‚Vstaň a pomaž ho.‘ Samuel tedy vzal roh s olejem a uprostřed jeho bratrů ho pomazal. Od toho dne se Davida zmocnil Duch Hospodinův. Samuel pak vstal a odešel do Rámy.“ (1. Samuel 16,6–13)

Bez poraženého nepřítele není med, není požehnání ani štěstí.

Klíčem celého příběhu je výrok: „Člověk se dívá na zevnějšek, Hospodin se dívá na srdce.“ Lidé srdce jsou opravdovými vítězi. Porozumět tomu, jaké je v kom srdce, je jedním z největších tajemství jak při výběru spolupracovníků, tak při výběru manželského partnera. Člověk je odkázaný na to, aby posoudil, co vidí, což je chování člověka a jeho řeč. Dojem, který získá, může být často zcela chybný. Jeden z nejbohabojnějších lidí Starého zákona, Samuel, se málem spletl. Takový dojem na něho udělal prvorozený Eliab. Musel vypadat mimořádně schopně, sebevědomě a navíc i jeho jméno vypovídalo o dobrém vztahu s Bohem, protože znamená „Bůh je můj otec“. Podobně dobré předpoklady měli i další synové. Abinadab znamená „Otec mě žehná“. Tento Jišajův syn měl zřejmě rád požehnání a uměl si užívat prosperity. Také třetí syn měl dobré jméno – Šama znamená „jméno“. Problém však je, že lidé jako Eliab, Abinadab a Šama dokáží být opravdu velmi úspěšní, ale jen dokud trvají jejich přirozené zdroje. Dnes bychom o nich řekli, že by byli úspěšnými manažery. Dokáží vést a motivovat lidi, přerozdělovat finance tak, aby se množili. Mají dobré chování a vyznají se v komunikaci. Jejich jediným problémem je fakt, že když dojdou jejich přirozené zdroje, skončí. O skutečném úspěchu rozhodne to, jak se dokážeme dostat ze situace, kdy se zdá, že jsme vůči nepříteli úplně bezbranní. Co s nemocí? Co když se firma úplně finančně položí? Anebo jak získáme svět pro Ježíše bez peněz, bez známých na „vyšších místech“, bez podpory misijních organizací a naopak s odporem mnohých nepřátel. Dá se vůbec něco dělat, když se dostaneme do situace, v jaké byl Mojžíš? Před ním bylo Rudé moře a za ním rozzuřený farao obklopený stejně rozzuřeným vlastím lidem. Odpověď zní: ano, jde to. Lidé jako Mojžíš, David, Jozue anebo Káleb, lidé srdce, kteří se nezaleknou nepřítele, se dostanou dál. Mezi nimi můžeš být i ty.

2. David byl mužem chvály

Z jiných míst Písma se dozvídáme, že David dokázal uctívat Boha. Když tak činil, měnila se kolem něho duchovní atmosféra. Když se například Saul z důvodu své soběstřednosti dostal do těžké deprese, ulevovalo se mu v přítomnosti Davida, který chválil Boha. Jednou z vlastností člověka, který má dobré srdce je, že dokáže chválit Boha, dokáže se odevzdat, „vylít své srdce před Hospodinem“. Tehdy se srdce stává silným a schopným zvítězit.

3. David byl mužem slova

David v prvním Žalmu říká: „Blaze člověku, pro kterého je Zákon Hospodinův jeho radostí – o tomto Zákoně dnem i nocí přemýšlí.“ Silné srdce nelze získat bez záliby v Božím slově. Je nutné se zabývat Božím slovem. Musíme jej číst, rozjímat nad ním, poslouchat kázání a s přáteli o Slově diskutovat. Boží slovo vytvoří v srdci víru, přesvědčení, odřeže strach a závislosti. David byl jedním z mála Izraelitů, kteří se nebáli, když na ně začal Goliáš pouštět hrůzu skrze vyhrožování ústy a předvádění své velikosti a síly. Saul se například hrozně bál, a to právě kvůli tomu, že se o Hospodina příliš nezajímal. Chvála a Hospodinův zákon pro něho byly v běžném životě cizí. Jistě potřeboval Boží pomoc, když se objevil Goliáš (Goliáš se přece postavil proti němu a ne proti Davidovi). V Saulovi se však nenašla žádná odvaha, jen strach.

Při uctívání Boha se srdce stává silným a schopným zvítězit.

4. David byl mužem boje

Pacifismus nemá nic společného se žido-křesťanstvím. Pacifismus vychází z předpokladu, že neexistuje satan, že neexistuje nepřítel. Pacifisti jsou přesvědčeni, že již v této době lze nastolit mír. Nelze. Mír přijde až s Mesiášem. Zatím, žel, nepřítel existuje. Proto je zapotřebí se před ním aktivně chránit. Ježíš nebyl pacifista. Ježíš je Bůh, je vtělená láska, Kníže pokoje a Kníže míru. Vůči satanovi a jeho služebníkům a vůbec vůči celé ďáblově práci se ale nechoval ani v nejmenším přátelsky. Napadal pokrytectví farizejů, dvakrát vyčistil jeruzalémský chrám od překupníků, a to pomocí biče. Je nutno dodat, že se v tom nikdy neunavil. Křesťanské zvlažnění, znechucení či únava se projeví právě v tom, že člověk přestane být aktivní vůči práci nepřítele. Už ho netrápí, že lidé směřují do pekla, přestane vytrhávat lidi z tlamy nepřítele a stane se pasivním. Pokud se křesťan stane vlažným a přestane bojovat proti hříchu v rodině, už mu nevadí, že se dítě odklání od Pána a žije nemorálním způsobem života. V konečném důsledku když člověk přijde o mentalitu bojovníka, i do jeho vlastního života začne pronikat hřích. David takový nebyl. Když se objevili dravci, kteří ohrožovali stáda, o která se staral (konečně nebyla ani jeho, ale jeho otce), neukryl se, ani nedělal, že nic nevidí. „David mu odpověděl: ‚Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev nebo medvěd a vzal ze stáda ovci, pustil jsem se za ním, srazil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. A když se vrhl na mě, chytil jsem ho za hřívu a tloukl ho, dokud jsem ho nezabil. Tvůj služebník už zabil lva i medvěda. A tenhle filištínský neobřezanec dopadne stejně, protože urážel šiky živého Boha,‘ pokračoval David. ‚Hospodin, který mě vysvobodil ze spárů lva i medvěda, mě vysvobodí i ze spárů toho Filištína.‘ ‚Tak tedy jdi,‘ řekl na to Saul Davidovi. ‚Kéž je Hospodin s tebou!‘“ (1. Samuel 17,34–37) Ještě snad dodám, že mentalitou bojovníka nemyslím frustrovaného a stále naštvaného člověka, který působí rozbroje, konflikty a nedokáže je opustit. Je třeba být jako Ježíš – usilovně se snažit o pokoj, dobré vztahy, o dodržování biblických norem, a nemlčet, když jsou tyto hodnoty ohroženy.

Pacifista se ptal svého učitele, co je zapotřebí udělat, když vidí, že někdo někomu ubližuje. Odpověď zněla, aby se díval jinam. Ale takto ne, moji bratři.

5. Goliáš na scéně

Goliáš začal sebevědomě. Vyzýval některého z Izraelitů na souboj, urážel, ponižoval, klel a zlořečil. Jeho chování bylo prokazatelně účinné: „Když Saul s celým Izraelem slyšeli slova onoho Filištína, byli zděšeni a hrozně se báli.“ (1. Samuel 17,11) Jak jsme již zmínili, David se obra nebál, tyto staré triky na něho nefungovaly. Přesvědčil Saula, že bude s Goliášem bojovat.

Když člověk přijde o mentalitu bojovníka, i do jeho vlastního života začne pronikat hřích.

6. Cizí brnění není zapotřebí

Neber si cizí brnění. „Saul dal ještě Davida obléci do své výstroje a na hlavu mu nasadil bronzovou přílbu a oblékl mu pancíř. David si také připásal jeho meč z jeho výzbroje a chtěl jít, jenže nebyl zvyklý, a tak David řekl Saulovi: ‚Nemůžu v tom chodit, protože nejsem zvyklý,‘ a svlékl to David ze sebe.“ (1. Samuel 17, 38–39) Někdy si lidé na sebe obléknou vnější podobu, chování úspěšných lidí, snaží se napodobit jejich gesta a řeč. Jindy si myslí, že jim pomůže obléct se do důstojnosti. Možná to zapůsobí na prosté lidi, ale má to jednu zásadní chybu. A sice, že ta vnější podoba je vcelku k ničemu, když čelíme těžké životní situaci.

7. Davidova výzbroj

„Pak si vzal svou hůl, vybral si pět oblázků z potoka, vložil je do kapsy ve své pastýřské mošně, do ruky vzal prak a vyrazil na Filištína.“ (1. Samuel 17, 40) David si vzal místo brnění skutečnou výzbroj. Filištín se tomu náčiní sice vysmíval, ale pravdou je, že to netrvalo dlouho. David byl ten, kdo se smál naposled. Zvolil si jediné náčiní, kterým bylo obra možné zabít. Hůl označuje víru, oblázky z potoka představují biblické verše oživené Duchem Svatým a prak zase ústa, jimiž střílíme na nepřítele Boží slovo. V Bibli to vždy nalézáme opakovaně. Lidé většinou nevěří, že se věci dají takto změnit. Každému ale radím, ať to zkusí. Když se objeví Goliáš, není čas třást se strachy, ale je potřeba se vzchopit, vzít hůl a povstat ve víře. Potom se podívat, co o dané situaci říká Bible – proklamace Božího slova, které je člověku blízké a srozumitelné. Je potřeba jej proklamovat do dané situace. Musí se však prohlašovat s vírou. „Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru. Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to. Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.“ (Marek 11,22–24) Podívejme se dále, jaká slova David proklamoval, když šel na Goliáše. Je v nich obrovská víra, žádný strach: „David mu ale odpověděl: „Ty proti mně jdeš s mečem, kopím a šavlí, ale já jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských šiků, které jsi urážel. Dnes tě Hospodin sevře do mé ruky, zabiju tě a useknu ti hlavu. Mrtvoly filištínského vojska dnes nechám ptákům a divoké zvěři, takže celá zem pozná, že Bůh je s Izraelem. Všichni, kdo se tu shromáždili, poznají, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin. Toto je Hospodinův boj a on vás vydá do našich rukou!“ (1. Samuel 17, 45–47)

8. Vítězný konec

David trefil Goliáše kamenem do jediného místa, které neměl kryté. Pravděpodobnost, že to dokáže, byla malá. Nějaká šance tam ale byla. A stejně tak je to i s Bohem. Někdy jsou šance a možnosti opravdu mizivé. Pokud však zůstaneme ve víře, zvítězíme. Porážka Goliáše nebyla zázrakem, ale skutkem víry. Když budeme jednat jako David a Bůh uvidí naši víru, nezastaví nás ani Goliáš, ani Amalek. Dokonce i hora, která se nám postavila do cesty, bude srovnána se zemí. Víra má mocné výsledky.

A co bylo dál …

Zdůrazňuji, že porážkou jednoho obra to pro Davida neskončilo, ba naopak, v boji musel pokračovat dál. Jeho úhlavním nepřítelem se stal právě Saul, kterého vytáhl z problémů. Byli i tací jako Nábal, kteří díky porážce Filištínců, mohli v klidu hospodařit, a přesto se stavěli k Davidovi s nevděčností a pohrdáním. David přišel v Ciklagu dočasně o všechno, co měl. Celé to však vyústilo v to, že David nakonec dosedl na královský trůn.

Svaté Písmo nás vyučuje, že příběhy v Bibli byli napsány proto, abychom si z nich vzali ponaučení. Vezměme si příklad z Davida, z toho jakým způsobem dosahoval vítězství. Nikomu však nedoporučujeme si vzít příklad z Davida v kauze „Batšeba“.